Důvěra
jako podmínka
sociální práce

15.–16. 5. 2025

Novotného lávka 5, Praha 1

Konference je součástí projektu Čas pro ČAS, reg. č. CZ.03.02.02/00/22_039/0001363, který je financován Evropskou unií. Dále je konference spolufinancována z programu Evropské unie Erasmus+, projektu Street Workers and Institutions, č.proj.2023-1-CZ01-KA210-YOU-000157853.

Důvěra je základním pilířem vztahu. A to nejen vztahu klient/ka – pracovník/ce, ale je též zásadní ve vztahu s dalšími aktéry sociální práce jako orgány sociálně právní ochrany, obce a města, krajské úřady, orgány státní správy, zástupci spolupracujících oborů a resortů: zdravotnictví, školství, spravedlnosti nebo vnitra.

Budujeme mezioborovou důvěru, důvěru mezi institucemi, důvěru v instituce, transverzální důvěru a důvěru v sociální práci.

Martin Potůček je český vysokoškolský pedagog, analytik veřejné a sociální politiky, konzultant a publicista. Působí na Fakultě sociálních věd University Karlovy. Zaměřuje se na zkoumání procesů formování a realizace veřejné a sociální politiky se zaměřením na regulační funkce státu, trhu, občanského sektoru a médií. V minulosti se se svými spolupracovníky věnoval zpracování vizí a strategií pro Českou republiku, má přesah do sociálních politik dalších postkomunistických zemí s ohledem na evropskou integraci.
uvodni_slovo_ZIKMUNDOVA.pdf

Sociální služby jsou jedním z pilířů ochrany zranitelných v moderní společnosti, přesto o nich často mluvíme – a je nám to vyčítáno – z pohledu čísel, procesů či legislativy. Za těmito strukturami se však skrývá klíčový prvek: vztahy mezi zadavatelem, poskytovateli a uživateli. Právě tato dynamika je v mnohém určující pro kvalitu, rychlost i právě efektivitu pomoci, která má dopadat na ty, kdo ji potřebují nejvíce. Jedním z pilířů sociálních služeb je kontaktní práce – přímý kontakt s uživateli, založený na vzájemné důvěře, která otevírá cestu k řešení často velmi složitých situací. Kontakt hledá ale i zadavatel, když vstupuje do sociálních služeb, jezdí za poskytovateli, naslouchá a snaží se pochopit realitu každodenní praxe. Přístup zadavatele založený na znalosti praxe vyžaduje ochotu budovat důvěru a osobní vztahy svého druhu na všech stranách – mezi zadavatelem, poskytovatelem i uživatelem. V příspěvku se zaměřím na zkušenosti ze Středočeského kraje, kde intenzivně pracujeme na budování důvěry a trojstranné spolupráci. Ukážu, jak může transparentní komunikace a nastavení jasných pravidel vést ke zlepšení spolupráce mezi zadavatelem a poskytovateli. Zároveň se ale zaměřím i na to, jak zásadní roli v tomto procesu hraje hlas samotných uživatelů a jejich zástupců. A jak se v systému, který se často potýká s omezenými zdroji, projevují třecí plochy.

Jakub Šlajs – vedoucí oddělení koncepce a metodiky sociálních služeb na Krajském úřadě Středočeského kraje. Vzděláním sociální pracovník, působil na Praze 1 jako sociální kurátor, následně v Mělníku jako vedoucí Služeb prevence města Mělník, azylového domu a dalších 5 služeb pro osoby ohrožené sociálním vyloučením. Dále pracoval v České asociaci streetowrk, o.s. v rámci Inovativního projektu zaměřeného na zavedení mobilní terénní práce ve vyloučených lokalitách a tréninkového zaměstnávání pro lidi sociálně znevýhodněné.
slajs.pdf

Přednáška představí možnosti, jak financovat aktivity v oblasti streetwork a sociálních služeb prostřednictvím programů Erasmus+ a Evropský sbor solidarity. Tyto programy pokrývají všechny náklady účastníkům i organizacím – od cestovného a ubytování až po organizační zajištění. Dozvíte se, jak uspořádat vzdělávací projekt pro mládež, jak hostovat zahraniční dobrovolníky, kteří obohatí vaše projekty, nebo jak vyjet na krátkodobé stínování do zahraničních organizací a získat cenné zkušenosti. Přijďte objevit, jak tyto programy mohou podpořit rozvoj vašich služeb i mezinárodní spolupráci bez nutnosti investice vlastních finančních prostředků, protože vše plně hradí dostupné granty. 

Lenka Martináková – díky studiu Mezinárodních rozvojových studií se dostala k různým dobrovolnickým aktivitám, které ji přivedly k práci v Domě zahraniční spolupráce na administraci programu Evropský sbor solidarity, který je hlavním dobrovolnickým programem Evropské unie. Věří, že dobrovolnictví je klíčovým prvkem občanské společnosti, protože posiluje společnost podporou vzájemného porozumění mezi lidmi, a to jak na lokální, tak národní i mezinárodní úrovni. Ví, jak silný vliv může mít smysluplné zapojení do dění v blízkém okolí. Věří, že díky dobrovolnictví může být společnost empatičtější a otevřenější různorodosti.
Václav Vidím – věnuje se neformálnímu vzdělávání mládeže na mezinárodní úrovni prostřednictvím programu Erasmus+, který nabízí velké portfolio příležitostí pro všechny, nehledě na to, zda studují či nikoliv. Prezentovat bude jak mezinárodní, tak ale i národní aktivity, které lze s mladými lidmi realizovat.
MARTINAKOVA_VIDIM.zip

Sociální pracovníci NZDM Pacific na Konferenci ČAS budou prezentovat svůj příspěvek dobré praxe ohledně důvěry klientů a návazných služeb (lékaři, učitelé, výchovní poradci, metodici prevence, kriminální policie, terapeuti, psychiatři, lékaři a další). V neposlední řadě kladou důraz na spolupráci s rodinami, protože věří, že komplexní podpora je klíčová pro úspěch v životě dětí a mladých lidí. Na konferenci uvedou jednotlivé kazuistiky a příklady z praxe, čas bude i na zodpovězení dotazů od účastníků. Probudit a udržet důvěru lze jen v bezpečném a podporujícím prostředí, které nízkoprahové kluby musí aktivně vytvářet. Je důležité, aby klienti věděli, že mohou přijít s jakýmikoli tématy, a že se nebudou setkávat s předsudky nebo negativním hodnocením. Toto bezpečné a respektující prostředí je základem pro to, aby si klienti mohli dovolit být otevření a upřímní, což následně pracovníkům umožňuje nabídnout adekvátní a účinnou pomoc. Budování důvěry není jen záležitostí individuálního vztahu mezi klientem a pracovníkem, ale i mezi dalšími službami, organizacemi a rodinou, které klienta podporují. Je nutná spolupráce a předávání informací mezi jednotlivými aktéry. Mnoho klientů zažívá v životě nejistotu, změny nebo zklamání, které mohou narušit jejich schopnost důvěřovat. Pravidelný a stabilní kontakt s pracovníky klubu je proto klíčový. Pracovníci NZDM Pacific svůj zájem o klienty projevují i tím, že jim formou SMS či telefonátu, s jejich souhlasem, připomínají domluvené konzultace a aktivně je kontaktují v případě, že se jim klienti dlouho neozvali – což klienti hodnotí kladně, jelikož často pociťují nedůležitost a nechtějí zatěžovat. Po získání důvěry klient často dává pracovníkům souhlas, aby přizvali k řešení situace další aktéry.

Barbora Janurová, DiS. – vystudovala VOŠSP – Jahodovku. V sociální sféře se pohybuje 24 let, pracovala v Tichém světě s neslyšícími, v utajeném azylovém domě Rosa pro ženy a děti, oběti domácího násilí a nyní působí osmým rokem v NZDM Pacific. Ke své práci s klienty přistupuje komplexně, a to nejen prostřednictvím tradičních metod sociální práce, ale také např. s využitím arteterapeutických technik. Tyto umělecké a kreativní metody jí umožňují navázat hlubší vztah s dětmi a mladými lidmi. Využití arteterapie pomáhá klientům při zpracovávání jejich emocí a traumat, ale i podporuje jejich osobní rozvoj, posiluje sebevědomí. Provází k nalezení nové cesty, jak se vyjádřit a lépe porozumět sobě i svému okolí.
Kamil Brett – vystudoval VOŠ ekonomickou, sociální a zdravotnickou v Mostě. V sociální sféře se pohybuje 11 let. Působil v DDM a v KÚ Ústeckého kraje. Osmým rokem pracuje v NZDM Pacific. Jeho zkušenosti z oblasti sociální práce s dětmi a mladými lidmi, kteří čelí různým životním výzvám, mu umožňují efektivně podporovat klienty při hledání správné cesty a rozvoji jejich potenciálu. Dokáže vytvářet bezpečné a důvěryhodné prostředí, které klientům umožňuje otevřít se, reflektovat svou situaci a hledat konstruktivní řešení jejich tíživé životní situace.
BRETT_JANUROVA.pdf

Program Street mediation organizace Aseman Lapset ry se zaměřuje na profesionální a konstruktivní řešení konfliktů a kriminálního chování mladých lidí. Program nabízí mladým jedincům, kteří se zapletli do sporů nebo trestné činnosti, možnost řešit své problémy s pomocí vyškolených mediátorů. Tito mediátoři jsou profesionálové v oblasti práce s mládeží a jsou zkušení ve zvládání jedinečných aspektů mediace mládeže. Hlavním cílem není mladé lidi trestat, ale poskytnout jim příležitost převzít odpovědnost za své činy a poučit se z nich. Mediačního procesu se od počátku účastní zákonní zástupci mladého člověka a podpora je rodině nabízena i po skončení mediačního procesu. K zahájení mediace je nutný souhlas mladého člověka i jeho zákonných zástupců. Mezi klíčové aspekty programu patří osobní setkání, na nichž mohou všechny strany prezentovat svůj pohled na věc a být vyslechnuty. Tento přístup pomáhá při výuce konstruktivních způsobů interakce s vrstevníky a řešení konfliktů. Program se zabývá také složitými konflikty, které mohou mít vliv na širší komunitu a do nichž jsou zapojeni rodinní příslušníci, sousedé nebo odborníci, například sociální pracovníci. Street mediation je založena na intenzivní mezioborové spolupráci s různými organizacemi, včetně úřadu pro mediaci, národního institutu pro zdraví a sociální péči, policie a sociálních služeb. Metoda byla původně vyvinuta v Norsku a organizace Aseman Lapset ji přizpůsobila finskému kontextu.

Jessica Hakala – pracuje jako „Street mediator“ v organizaci Aseman Lapset ry. Organizace školí sociální pracovníky a pracovníky s mládeží v oblasti restorativního řešení konfliktů a mediace. Společně s Úřadem pro mediaci a dalšími úřady rozvíjí mediaci v oblasti konfliktů a trestních činů mládeže. Osobně se také věnuje mediaci složitých a mnohostranných konfliktů týkajících se mladých lidí. Pouliční mediaci se věnuje 6 let a má 15 let zkušeností v oblasti mládeže.
HAKALA_ROPONEN.pdf

Panel mládeže MŠMT je nezávislý poradní a konzultační orgán složený z mladých lidí ve věku 15-26+ reprezentující mladé lidi s různým sociálním pozadím a s ohledem na zapojení mladých s omezenými příležitostmi. Jedná se o pilotní projekt MŠMT z března 2024. Hlavní myšlenkou Panelu je umožnit mladým lidem ze širokého spektra české společnosti přispívat k tvorbě, monitorování a vyhodnocování politiky mládeže prostřednictvím interaktivní spolupráce s MŠMT. Při výběru členů a členek byl mimo jiné kladen důraz na zastoupení marginalizovaných a znevýhodněných skupin mladých lidí. Cílem přednášky bude představit Panel mládeže jako inovativní způsob a příklad dobré praxe zapojení mladých lidí do tvorby veřejných politik. Více informací o Panelu mládeže: https://msmt.gov.cz/mladez/panel-mladeze

Daniel Hájek – vrchní ministerský rada v oddělení politiky mládeže na Odboru pro mládež Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jakožto tajemník Panelu mládeže MŠMT má na starosti spolupráci a komunikaci se členy a členkami Panelu. Dále je součástí Národní pracovní skupiny pro Strukturovaný dialog s mládeží a je zapojen do dalších iniciativ a projektů spojených nejen s participací mladých lidí.
MSMT_HAJEK.pdf

Rádi bychom představili NZDM v kontextu komunitní práce v Komunitním centru Žižkostel. Představíme, jak může být NZDM napojené na další služby a projekty Husitského centra o.p.s., které se realizují v Žižkostele, jako je například poskytování terapií, sociálně aktivizační služba pro rodiny, projekt EU na podporu komunitní práce pro posílení romské menšiny a práce s peer pracovníky. Část příspěvku bychom věnovali spolupráci se školami v lokalitě (převážně se ZŠ Cimburkova) a tomu, jak je důležité, aby mezi školou a organizací byla důvěra, která může vést k podpoře celých rodin a tvorbě nových společných projektů mezi ZŠ a organizací. Cílem projektu je ukázat dobrou praxi, jak navazovat rodiny klientů NZDM Husita na další podpůrné projekty a dále s nimi pracovat v rámci multidisciplinárního týmu. Také chceme ukázat specifika práce s již druhou až třetí generací klientů NZDM. Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Husita poskytuje bezpečný prostor pro mladé lidi v těžkých životních situacích. Nachází se v srdci pražského Žižkova a nabízí poradenství, volnočasové aktivity a pomoc při řešení osobních problémů. Jeho služby jsou dostupné i pro děti a mládež bez stabilního zázemí. Propojení s Žižkostelem a dalšími službami Husitského centra o.p.s. vytváří přirozenou vazbu s komunitním životem, kde mladí lidé mohou čerpat nejen odbornou pomoc, ale i pocit přijetí. NZDM Husita aktivně spolupracuje s místní komunitou, čímž posiluje sociální soudržnost v oblasti.

Anna Zavřelová – vedoucí NZDM Husita. Pracuje v NZDM Husita 8 let a má vystudovanou VŠ UK HTF – magisterský obor charitativní a sociální práce a je absolventka sebezkušenostního výcviku: Kompetence ke kontaktní práci. V organizaci se zaměřuje hlavně na práci s dětmi a mladistvými a jako vedoucí zodpovídá za chod NZDM Husita. V osobním životě ráda cestuje a tráví čas v přírodě se svým pejskem.
Irena Kardová – s Husitským centrem spolupracuje již od roku 2010. Několik let působí jako kontaktní pracovník v nízkoprahovém klubu pro děti a mládež. Dále zastávala roli sociální pracovnice v poradně pro rodiny s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí. Dnes se také zaměřuje hlavně na terénní práci na Praze 3. V současnosti je frekventantkou sebezkušenostního terapeutického výcviku TRASA. 
KARDOVA_ZAVRELOVA.pdf

Každý máme nějaký odborný náhled. Každý máme nějaké osobní hodnoty, postoje a zkušenosti. V situacích, kdy je nás více u konkrétní kauzy, se toto může projevit v nejednotnosti při nastavení podpory pro dítě a jeho rodinu. Na konkrétních kazuistikách se pokusíme ukázat, v čem může být důvěra – tedy dobrá spolupráce významná, a kde nás naopak vzájemná nedůvěra brzdí. Představíme funkční model mezioborové spolupráce v příběhu, kde je zapojeno mnoho služeb z různých segmentů. Zaměříme se na princip sdílené zodpovědnosti / sdíleného porozumění mezi jednotlivými aktéry. V diskuzi se budeme snažit pojmenovat témata, která stojí za naším nedorozuměním a možnosti, jak je minimalizovat a posilovat vzájemnou spolupráci/důvěru. Poznámka: Společná prezentace s Petrou Pavlíčkovou. 

Jana Ženíšková – sociální pracovnice se 40letou praxí (ano, opravdu to je možné). Celý pracovní život se snaží podporovat lidi, kterým to moc nejde – děti v pobytovém zařízení, uživatele drog, vězně, ohrožené rodiny. Posledních 12 let vede služby po rodiny v Amalthee v Chrudimi. Témata, která ji aktuálně nejvíc zaměstnávají, jsou včasnost, multioborovost a duševní zdraví dětí. Ve svém metodickém působení se snaží zachovat zdravý rozum. Ráda se podívá za hranice všedních dnů a ještě pořád chodí na bigbeat.
Petra Pavlíčková – po vystudování sociální antropologie začala pracovat v terénním programu pro děti a mládež. Tato zkušenost byla pro její profesní život klíčová. Pracovala s různými cílovými skupinami – dospívající a děti ohrožené nepříznivou sociální situací, lidé s mentálním postižením, vysokoškolští studenti a absolventi, rodiny s dětmi. V současné době pracuje v Amalthee v týmu, který se věnuje podpoře dětí a dospívajících s duševními obtížemi. Ráda cestuje, chodí po lese a někdy něco přečte.
PAVLICKOVA_ZENISKOVA.pdf

Příspěvek se bude věnovat tématu důvěry ve službě SAS v kontextu spolupráce s OSPOD, práce s rodinným systémem, práce s prvky podpory a kontroly, vytváření bezpečného prostoru pro všechny členy rodiny. Popíšeme specifika práce s důvěrou v rodinách, kde jsou děti výrazně ohroženy. Představíme také metody práce se skupinou – seberozvojové skupiny pro děti, skupinky pro rodiče s předškolními dětmi, pobytové akce pro děti a pro rodiny s dětmi. Zamyslíme se nad etickými dilematy při práci s důvěrou s rodinným systémem, kde se často střetávají zájmy jednotlivých členů rodiny a vnějších aktérů (OSPOD).

Kristýna Kapounová – pracuje jako sociální pracovnice v Centru pro ohroženou rodinu (Ratolest Brno). Kromě případové práce s rodinami vede ve službě Seberozvojové skupiny pro děti. Je absolventkou psychoterapeutického výcviku zaměřeného na řešení, z něhož při individuální i skupinové práci s klienty naší služby čerpá. 
Lucie Ťoková – pracuje jako sociální pracovnice v Centru pro ohroženou rodinu (Ratolest Brno). Kromě případové práce s rodinami se zaměřuje na vedení skupiny pro rodiče s dětmi v předškolním věku. Včasnou podporu dětí vnímá jako zásadní, má dopad na budoucí vzdělávací úspěchy, zdraví a také ekonomickou soběstačnost jedince. Při své práci vychází z motivačních rozhovorů a respektujícího přístupu. Při aktivitách s dětmi se inspiruje Montessori filozofií. 
KAPOUNOVA_TOKOVA.pdf

Příspěvek představuje příběh mladé ženy, který se týká mnoha sociálních i zdravotních témat – žena poskytující placené sexuální služby, uživatelka drog, žena bez domova, matka (…). Navzdory nepříznivým okolnostem a komplikované životní situaci dokázala díky podpoře sociálních a zdravotních služeb zvládnout těhotenství, bezdomovectví, porod a zajistit pro své dítě umístění do náhradní rodinné péče. Příběh ukazuje klíčovou roli důvěry a spolupráce mezi klientkou a odbornými službami, ale také mezi odborníky samotnými. Příspěvek si klade za cíl inspirovat odborníky k hledání cest, jak posilovat respektující vztahy s klienty a rozvíjet efektivní mezirezortní spolupráci.

Monika Kochlöflová – často říká „Nehledejme důvody, proč něco nejde, ale hledejme cestu, jak by to šlo“. Vystudovala obor sociální práce, vychovatelství a speciální pedagogiku, obor učitelství MŠ. Pracovala ve speciálním školství, v České asociaci streetwork a 20 let pracuje pro ROZKOŠ bez RIZIKA jako sociální pracovnice, vedoucí Poradenského centra R-R České Budějovice a terénního programu R-R kraje Jihočeského, Plzeňského a kraje Vysočina. Dlouhodobě se zabývá tématy mezirezortní spolupráce se zaměřením na spolupráci zdravotních a sociálních služeb. Aktuálně pracuje na tématech online sociální práce a prostituce mladistvých.
KOCHLOFLOVA.pdf

Vlajková loď vzdělávání ve streetworku Výcvik v kontaktní práci, vymodelovaný a vedený Evou Janků a Michalem Zahradníkem, završil svůj 10. běh. Kam jsme díky výcviku a spolu s ním došli? Na co jsme přišli a co ještě stále nevíme? A co bude dál? V příspěvku budeme bilancovat, zkoumat poznatky a samozřejmě hlavně reflektovat výstupy výcvikových běhů s promítnutím do vývoje oboru kontaktní práce.

Michal Zahradník – vystudoval FF Univerzity Palackého v Olomouci. V pomáhajících profesích působí od roku 1995 (pracoval jako streetworker, pracovník primární a sek. prevence, zakládal a profiloval drogové Harm reduction služby v Pardubickém kraji). Přibližně 10 let zastával pozici odborného a výkonného ředitele středně velké nestátní neziskové organizace a v té době se také stále intenzivněji profiloval jako metodik, lektor a posléze supervizor. Absolvoval dlouhodobý výcvik v supervizi vedený PhDr. Petrem Klímou (Česká asociace streetwork). S kolegyní Evou Janků vede sebezkušenostní výcvik Kompetence pro kontaktní práci (v letošním roce byl dokončen již desátý běh). Posledních 15 let RÓNIN (nájemný samuraj bez pána a tedy prekariát). Kontaktní práce (lektor, konzultant, supervizor, OSVČ). Zajímají ho „měkké“ aspekty kontaktní práce a filozofie oboru.

Je při práci s lidmi bez domova možné hovořit o důvěře? Jak vnímají důvěru a její limity samotní pracovníci nejen ve vztahu ke klientům, ale také v týmu a se spolupracujícími subjekty? Jak osoby bez přístřeší nacházejí důvěru v pracovníky, službu či jiné instituce a jak často mají možnost vstupovat do interakcí s druhými s důvěrou? Představíme nejen pohled samotných pracovníků, kteří již šestým rokem provozují nízkoprahové denní centrum, ale také pohled samotných klientů v podobě výstupů z rozhovorů s nimi. Na příkladech dobré praxe ukážeme, jak zásadní roli hrála důvěra při hledání cesty změny v situaci samotných klientů ve spolupráci se službou.

Barbora Vernerová – je absolventkou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, oboru Rehabilitační a psychosociální péče o postižené, děti a seniory. Je také Diplomovaným ergoterapeutem. Svou praxi vždy směrovala na práci s dospělými a seniory, např. jako terénní pečovatelka či jako vedoucí úseku aktivizace a rehabilitace v pobytových službách pro seniory. Od roku 2016 působí ve službách sociální prevence organizace Květina, z. s. jako sociální pracovnice a následně i vedoucí služby terénní programy. Zde se začala více zabývat a vzdělávat se zejména v oblasti dluhového poradenství a problematiky bezdomovectví. Dva roky působila jako sociální pracovník Dluhového poradenství. Od roku 2020 vede tým Nízkoprahového denního centra Květina, kde působí dosud v kombinaci s pozicí koordinátor vedení služeb Terénní programy Květina a projektu Bydlím, bydlíš, bydlíme.
Michala Haislerová – je absolventkou Univerzity J. E. Purkyně, fakulty sociálně ekonomické, oboru sociální práce a sociální politika. Po studiu na VŠ působila rok a půl na Úřadě práce ČR jako referentka na oddělení dávek pomoci v hmotné nouzi. Právě zde se začala zajímat o problematiku sociálního vyloučení a bezdomovectví a výkon sociální práce jako takový. Od roku 2021 působí v organizaci Květina, z. s. na pozici sociální pracovnice, zná práci ve službách Terénní programy Květina a Nízkoprahové denní centrum Květina.
HAISLEROVA_VERNEROVA.pdf

Budeme mluvit o našich zkušenostech s utvářením důvěrného vztahu s klientem v prostředí věznice. Zaměříme se na to, co pro nás důvěra v profesionálním vztahu znamená, jak vzniká, kde leží hranice takového vztahu, a s jakými riziky se pojí. Nakolik může takový vztah posílit důvěru klienta v sebe sama, v instituce a celospolečenský systém?

Aneta Medková – vždy jí zajímaly lidské příběhy a chtěla porozumět tomu, co za nimi stojí. Tento zájem ji přivedl ke studiu adiktologie, která ji nadchla především svým lidským přístupem ke klientům/pacientům. Po 3 letech studia se již těšila do praxe a bylo pro ni přirozené začít v nízkém prahu a poznat, jak žijí lidé se závislostí. Své první zkušenosti s klienty nabrala v Terénním programu Semiramis, z.ú., kde strávila 4 roky a zároveň dokončila magisterské studium adiktologie. Ve své touze po hlubším porozumění nastoupila do psychoterapeutického výcviku SUR, a poté se objevila příležitost pracovat ve věznicích, v sesterské organizaci Laxus, z.ú. Posunula se tedy z „ulice do basy“, což jí přineslo zcela nový kontext práce s klienty, který poskytuje příležitost k utvoření důvěrného vztahu a s ním prostor pro změnu.
Petra Prchalová – své první pracovní zkušenosti začala sbírat ve speciálně pedagogických zařízeních. Při práci vystudovala Vyšší školu zdravotnickou a po jejím ukončení se vrhla do zdravotnictví, avšak jednou nohou stále zůstala ve výchovném ústavu. V letech 2009–2017 žila s rodinou v Německu, kde pracovala jako zdravotní sestra v intenzivní medicíně, a pak na forenzní psychiatrii. Vybudovat si od základu své postavení v novém světě byla obrovská zkušenost, která ji naučila především pokoře a otevřela nové obzory. Po návratu zpět do ČR v roce 2017 začala pracovat pod organizací Laxus, z.ú jako poradenský pracovník ve věznicích. V současnosti pokračuje částečně v Laxus z.ú. a jako sestra v paliativní péči v Německu. Její práce stojí na vytvoření vztahu s pacientem/klientem. I přes rozdílnost odvětví a situace, zůstávají principy pro vytvoření důvěry ve vztahu s klienty stejné.
MEDKOVA_PRCHALOVA.pdf

Příspěvek je věnován praxi asertivního kontaktování ve službách komunitní psychiatrie jak v Centrech duševního zdraví, tak v sociální rehabilitaci. Předpokladem ke vstupu do služeb je souhlas a tedy i důvěra na straně zájemce. Důvěra dát vzájemné spolupráci šanci. Důvěra není samozřejmost. Budování důvěry jako nosníku pracovního vztahu a spolupráce vyžaduje čas, dost času, spolubytí, pozvolné poznávání se a přibližování, tedy prvky společné pro kontaktní práci. Co můžeme dělat, když čas není, nebo je ho málo? Co když je potřeba kontaktovat člověka i přes jeho neochotu, nezájem? Co v situaci, kdy klient kvůli svému zdravotnímu stavu není kontaktu nakloněn a přesto podporu potřebuje? Nabízíme pohled na praxi naších služeb. A možnou inspiraci k přemýšlení o dynamice kontaktní práce. 

Barbora Mlejnková – vystudovala obor sociální práce se zaměřením na sociální a kulturní antropologii. Během studií získala zkušenosti jako dobrovolník v sociální sféře v ČR a zahraničí (v organizacích Meta o.p.s., Emmaüs France, Jubilee Lodge Nursing Home). Pracovala v neziskovém sektoru jako lektorka primární prevence na základních školách v Královéhradeckém kraji, v kulturní oblasti ve Valdštejnské lodžii u Jičína. V současnosti pracuje jako sociální pracovník s lidmi s duševním onemocněním v týmu sociální rehabilitace v organizaci Péče o duševní zdraví, z.s. v Jičíně, kde tento rok na podzim chystají rozjezd služby Centrum duševního zdraví. 
Barbora Tmějová – od kamene k člověku! Vystudovala obor kameník, aby se později vzdělávala v oboru muzejní a galerijní práce a bakalářského studia jazykové kultury. Profesně se věnovala restaurování, produkční práci v kultuře, koordinaci a lektorování vzdělávacích programů organizace Post Bellum. Život měl ale jiné plány a postupně ji kormidloval do sociální oblasti, kde zakotvila v organizaci Péče o duševní zdraví, z.s. Vzdělává se v oblasti muzikoterapie a dlouhodobě se snaží kultivovat svůj vztah k hudbě a lidem. 
Veronika Stříbrná – vystudovala obor psychosociální vědy v kombinaci s religionistikou na Univerzitě Karlově. Na přelomu století profesně vstoupila do služeb pro lidi s duševním onemocněním a už zůstala. Střídala pracovní pozice i polohy. Nyní vedoucí střediska v Jičíně v organizaci Péče o duševní zdraví, z.s., Věnuje se i lektorské činnosti (psychosociální rehabilitace, case management). V popředí pracovního zájmu jsou témata z oblasti case managmentu, krizové intervence, práce orientované na zotavení, role soc. služby v procesu obhajoby práv uživatelů soc. služeb. Životní realistka, milovnice deadlinů, černých koček, inovací a změn. Její pracovní motto vystihuje citát D.B. Guriona: „Člověk, který nepočítá dopředu se zázraky, není realista.“
MLEJNKOVA_STRIBRNA_TMEJOVA.pdf

Terapie v NZDM? Před 10 lety naprosto nemožné spojení, nyní pomalu se rodící fenomén, který může vytvořit zcela unikátní prostor pro zlepšení psychického zdraví mladých lidí. V našem příspěvku mapujeme průběh poskytování terapií v NZDM s certifikovanou terapeutkou. Všímáme si přitom klíčových faktorů, jež utvářely podobu mezioborové spolupráce. Zamýšlíme se nad dotováním terapií, osobou terapeuta, zájmem ze strany klientů a veřejnosti, jakožto i dopadem terapií na fungování služby. To vše demonstrujeme na kazuistikách, které rámcově zastupují jednotlivá období a přinášejí tak konkretizovaný pohled na benefity a úskalí multidisciplinárního propojení. Cílem příspěvku však není pouze seznámit posluchače s průběhem terapií, ale představit vizi užší syntetizované mezioborové spolupráce. 

Martin Lacina – vystudoval obor Zdravotně sociální pracovník na VŠPJ. V sociální sféře se pohybuje 8 let, všechny tyto roky strávil na různých pozicích v NZDM ZASTÁVka Telč. Nejdříve vykonával funkci sociálního pracovníka, později také zástupce vedoucí a v posledních 3 letech vedoucího služby. Kromě zkušeností z NZDM také souběžně více než rok vypomáhal v Domově pro osoby se zdravotním postižením. Právě cílové skupiny dětí/mládeže a osob se zdravotním postižením jsou jeho naturelu nejblíže. Díky svému důvtipu, upřímnosti a přijetí, dokáže klientům vytvořit příjemné, uvolněné a bezpečné prostředí. Aktivně jim naslouchá, dokáže je provázet jejich cestou a usnadnit jim nahlédnutí na svou situaci.
Jakub Gantner – vystudoval filmovou a divadelní vědu na FF UP. V sociální oblasti se pohybuje čtyři roky. Zprvu pracoval s lidmi s poruchou autistického spektra, nyní druhým rokem působí v NZDM ZASTÁVka Telč. Do své práce integruje poznatky z komplementárních oborů a propojuje je s metodami sociální práce. Své pojetí vztahu ke klientovi staví na základech humanistické psychologie a přístupu zaměřeném na člověka. Každým dnem je fascinován světem mladých lidí, kteří v sobě objevují sílu v sebe sama.
GANTNER_LACINA.pdf

V Beztíži nabízíme klientům našich služeb (terénní programy pro děti a mládež a NZDM) již druhým rokem „nízkoprahovou psychoterapii“. Tento projekt vznikl jako reakce na nedostatečnou a pro naši cílovou skupinu často i nedosažitelnou formu péče o duševní zdraví. Tušíme, že se většina nízkoprahových služeb potýká s obdobnou situací. A tak pokud ve své službě uvažujete o něčem podobném, ale nevíte jak do toho, nebo vás toto téma prostě jen zajímá, přijďte si poslechnout, jak to děláme v Beztíži. V příspěvku vám naše psychoterapeutka a bývalá kontaktní pracovnice Bára představí koncept nízkoprahových terapií a následovat bude čas na diskuzi a dotazy.

Barbora Kárníková – má vystudovanou sociální práci na Karlově Univerzitě a už během studia inklinovala k práci s mládeží. Během studia vedla dětský oddíl KRUH, jako dobrovolník připravovala program pro děti z dětských domovů a pracovala v tréninkové kavárně, která poskytovala první pracovní uplatnění dospívajícím ze sociálně slabších vrstev. Po ukončení studia nastoupila do komplexního psychoterapeutického výcviku SUR, jehož sebezkušenostní část ukončila v roce 2019 a nyní po rodičovské pauze pokračuje na jeho dokončení. Své zásadní pracovní zkušenosti získala v Beztíži, a to jako kontaktní pracovnice v NZDM a v terénním programu pro děti a mládež. Práce v Beztíži jí ukázala obrovskou škálu toho, jak různě může vypadat život mladých lidí a co všechno a v jaké míře na ně v dnešní době působí. Umožnila jí vystoupit ze sociální bubliny a dívat se na společnost i jejich pohledem a učit se. Po rodičovské dovolené se moc ráda vrátila do této organizace, tentokrát na pozici terapeutky, kde poskytuje „nízkoprahové terapie“ klientům Beztíže. Pracuje v těsné spolupráci s kontaktními pracovníky a vnímá, že důvěrný vztah, který si s jednotlivými klienty vybudovali, nějakým způsobem „propůjčují a posílají“ i do terapie, a proto může být pro mladistvé lépe uchopitelná a dostatečně bezpečná. Kromě zmíněné role terapeutky působí nyní v Beztíži na pozici koordinátorky sociálních služeb.
KARNIKOVA.pdf

Vyzkoušíte si metodu street mediation na praktickém workshopu. Pomocí case studies a role play si vyzkoušíte, jak je metoda funkční a co vše obnáší. Max. 25 účastníků. Pouze v angličtině – nebude tlumočeno.

Virpi Roponen – pracuje jako streetworkerka s mládeží v Aseman Lapset ry. Svou kariéru začala prací s mladými lidmi před více než 20 lety v zařízení pro péči o děti. V Aseman Lapset pracuje již více než 13 let. U zavádění Street mediation ve Finsku byla od začátku. Posledního 2,5 roku pracuje s mládeží na ulici.
ROPONEN_HAKALA.pdf

Kamila Zelená a Lucie Poslušná se ve workshopu zaměřeném na udržení výkonnosti a důvěryhodnosti týmů nízkoprahových služeb zastaví nad otázkami „Jak ovlivňuje velká fluktuace pracovníků důvěryhodnost týmu? Co znamená personální obměna týmu pro klienty? Jak na ni hledí spolupracující organizace? Jak se jeví laické veřejnosti? A co je možné udělat, abychom talentované lidi udrželi v oboru?“ Účastníci budou mít možnost zamyslet se nad aktuální situací ve své domovské organizaci a načerpat inspiraci k tomu, jak přestat pohřbívat talenty kontaktní práce.

Kamila Zelená – v nízkoprahových sužbách začala pracovat jako dobrovolník v roce 2004, od roku 2011 je součástí týmu NZDM Bedna, který v posledních sedmi letech vede. Věnuje se také lektorování. V pozici vedoucí a metodičky NZDM získala značné zkušenosti při headhuntingu zkušených odborníků a při vytváření individuálních pracovních podmínek pro kolegy – rodiče. Její tým je živým důkazem tvrzení, že pokud je v organizaci vůle a ochota k inovacím, může se fluktuace na pozicích kontaktních pracovníků výrazně zmenšit a nízkoprahové služby nemusejí přicházet o talenty.
Lucie Poslušná – pracuje téměř devět let v organizaci Ponton, z. s. jako kontaktní sociální pracovnice v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež Bedna v Příbrami. Cílovou skupinu tvoří děti a mladí lidé od 6 do 26 let. Profesně se věnuje zejména síťování služeb včetně propojování nízkoprahových služeb se školským prostředím, podpoře vzdělanosti v klientské komunitě a také na vytváření multidisciplinárních týmů. Aktuálně je frekventantkou výcviku v poradenství pro děti a rodiče a v psychoterapii dětí.

Dôvera a dôveryhodnosť je dôležitá vo vzťahu ku všetkým, kto našu prácu podporujú. Ako s dôverou pracovať v kontakte s firemným prostredím? Dlhodobá spolupráca nám dokáže pomôcť pokryť náklady, ktoré by na iných miestach neprešli a poskytnúť oporu v náročných obdobiach. Vyskúšame si ako na to. Na workshope sa spoločne zamyslíme nad tým, ako si získať dôveru, tak aby naše služby firmy podporili. Identifikujeme faktory, ktoré môžu dôveru poškodiť a naopak prehĺbiť a vyskúšame si, ako s partnermi komunikovať, ak nastane problém. Priblížime vám príklady cennej praxe. V závere bude priestor aj na zdieľanie vlastných skúseností, či zodpovedanie vašich otázok. Poďme spoločne hľadať cestu k hlbšiemu prepojeniu a partnerstvu s firemným prostredím!

Michal Berta – koordinátor terénnej práce a štatutár organizácie KASPIAN. Michal sa ako terénny sociálny pracovník venuje práci s deťmi a mládežou v uliciach hlavného mesta Bratislava a koordinuje program terénnej práce ako takej. Venuje sa tvorbe projektov a s nimi súvisiacich aktivít, ktorých súčasťou je aj participácia cieľovej skupiny na ich realizácii. Spolupracuje so zástupcami samosprávy a taktiež so strategickými firemnými partnermi v oblasti prevencie.
Zuzana Milatová – koordinátorka firemných partnerstiev, pracovníčka online poradenstva KASPIAN. Zuzana sa viac ako 20 rokov venuje práci s deťmi a mládežou, hlavne terénnej sociálnej práci. Podieľa sa na rozvoji organizácie a budovanu medzisektorových spoluprác. Aj vďaka jej prístupu vznikli stabilné firemné partnerstvá, ktoré pretrvávajú dodnes a poskytujú podporu pre sociálne projekty. Na konferencii sa podelí o skúsenosti s prepájaním neziskového a firemného sektora. Otvorí tému, ako si udržať dôveru partnerov pre stabilnú podporu a spoluprácu.
BERTA_MILATOVA.zip

Příspěvek bude probíhat formou workshopu, který se zaměřuje na praktické aspekty budování důvěry v kontaktu s mladými lidmi, kteří tráví čas na streetu. Prostřednictvím aktivit bychom se dotkli toho, co dělá práci na ulici těžkou a jak se přes tyhle výzvy dostat. Koho všechno můžeme v terénu potkat a jak nám prostředí a dynamika skupiny mohou vstupovat do procesu. Bude prostor pro sdílení dobré praxe z kontaktní práce s mladými lidmi s důrazem na metody práce v terénu. Účastníci se tak obohatí o další perspektivy terénní práce a mohou načerpat novou inspiraci do své praxe a posílit svou vlastní sebedůvěru v navazování vztahu s klientem.

Lucie Hrušková – je streetworkerka a vedoucí terénního programu Beztíže, která už víc jak pět let pracuje s dětmi a mládeží ve věku 6–26 let. Vystudovala Fakultu humanitních studií a věří, že (sebe)důvěra je klíčová nejen pro mladé lidi v ulicích, ale i pro ty, kdo s nimi pracují. Prostředí v terénu je proměnlivé a často náročné – vztahy, hranice i důvěra se v něm neustále testují.
HRUSKOVA.pdf

V rámci workshopu chceme sdílet naši dosavadní zkušenost s navázáním spolupráce mezi terénním programem a dětským domovem, na jehož půdě poskytujeme sociální službu dětem a dospívajícím. Chceme vyvolat diskusi s dalšími službami, které o tento způsob práce usilují či již spolupráci realizují, a to za účelem sdílení dobré praxe, potenciálu i limitů, které taková spolupráce skýtá. Úvod workshopu bude obsahovat popis našeho postupu při sjednávání spolupráce (co a s kým vykomunikovat, jaké dokumenty vytvořit, role, kompetence, nabídka a pravidla služby…). V další části workshopu budou sdíleny kazuistiky z naší praxe, které akcentují téma důvěry, a to jak ve vztahu ke klientům, tak ale také mezi DD a TP a jejími pracovníky. To vše na vlně podpory spolupráce ve prospěch konkrétního dítěte/dospívajícího.

Markéta Pechová – její pracovní zkušenosti ze sociální sféry začaly v neziskové organizaci Dobromysl z. ú., která pomáhá lidem s hendikepem. Také se zapojila do projektu MAP (Místní akční plán IV v ORP Tábor), ve kterém se podílela na zkvalitnění vzdělávání na základních školách v daném území v reakci na problémy a potřeby tohoto území, programem primární prevence na I. i II. stupni. Momentálně působí v Cheiron T, o.p.s. jako terénní pracovnice.
Tomáš Rogowskii – zkušenosti se sociální prací má zhruba dva roky a tak dlouho již pracuje u organizace Cheiron T, o.p.s. Během té doby absolvoval několik vzdělávacích kurzů (motivační rozhovory, sebepoškozování, duševní zdraví dětí a mládeže..) a jednu stáž u jiné terénní služby. V soukromém životě se zajímá o cestování, hudbu a literaturu, i to se může občas stát tématem k hovoru. Minimálně to může pomoci k získání důvěry. Aktivně se věnuje meditaci.
PECHOVA_ROGOWSKI.pdf

Kontaktnímu centru Progressive byla k 31. 12. 2022 vypovězena nájemní smlouva bez další náhrady. Služba následující výzvy přetavila v prostředek pro růst, přičemž otázka důvěry se stala základním kamenem pro poskytování kvalitních služeb v transformované podobě. Příspěvek představí spolupráci KC Progressive s Komunitním centrem Jako doma, pobytovou službou ADOS a centrem sociálních služeb Armády Spásy, která podtrhuje nejen mezioborovou spolupráci, ale také důvěru v odborné schopnosti pracovnictva přesahující specializaci práce s uživatelstvem návykových látek. Na závěr se posluchačstvo seznámí s praktickými příklady navazování spolupráce se zdravotnickými zařízeními s cílem zprostředkovat klientstvu KC Progressive lékařskou péči.

Adéla Režná – vystudovala obor Adiktologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Během studií se začala věnovat nízkoprahové práci v Kontaktním centru Progressive, kde působí od roku 2022 jako kontaktní a terénní pracovnice. V současné době studuje obor Nutriční terapie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
Vanda Eisenhammer – vystudovala obor Sociální a pastorační práce, následně se zaměřila na Sociální práci na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde aktuálně dokončuje své studium. Během studia získala zkušenosti jako kontaktní pracovnice v NZDM Pacific a věnovala se primární prevenci na základních školách. Od roku 2023 působí jako kontaktní a terénní pracovnice v Kontaktním centru Progressive a současně se v Nevypusť duši věnuje lektorování středoškolských workshopů se zaměřením na duševní zdraví.
EISENHAMMER_REZNA.zip

Představení případové práce Terénních programů SANANIM s klienty (lidmi užívajícími drogy), kteří jsou v obzvláště špatném stavu, v ohrožení života nebo psychickými projevy, které narušují veřejný pořádek. Hledání možností a cest, kudy se má vyvíjet případová práce. Přemýšlení o naší nedůvěře v možnost zlepšení situace konkrétních „beznadějných“ klientů. Přemýšlení o získávání důvěry klientů, kteří nedůvěřují. Kazuistika prvního využití lokalizačního čipu při case managementu s klientem. 

Aleš Herzog – pracuje v nízkoprahových službách od roku 1998. Výrazně se podílel na koncipování NZDM jako sociální služby v ČR. Od roku 2008 pracuje jako terénní pracovník a vedoucí v Terénních programech SANANIM (www.sananim.cz, www.edekontaminace.cz). Rovněž se věnuje rozvíjení přístupů v oblasti individuálního plánování s klienty napříč sociálními službami (www.individualniplanovani.cz).
HERZOG.pdf

Príspevok predstaví Program Mosty, ktorí realizuje slovenská organizácia Mládež ulice. Úvod príspevku bude tvoriť teoretický vstup do problematiky radikalizácie a násilného extrémizmu s dôrazom na rôznorodosť tohto fenoménu. V rámci príspevku budeme analyzovať otázku motivácie pracovať s touto cieľovou skupinou a tiež si priblížime princípy a metódy práce, ktoré v rámci organizácie používame. Všetky tieto tri časti spája téma dôvery: (Ne)dôvera v spoločenský systém a demokratické inštitúcie ako definičné kritérium procesu radikalizácie, dôvera vo vlastné schopnosti pracovať s touto cieľovou skupinou ako faktor motivácie a dôvera vo vzťahu pracovník/čka – mladý človek ako dôležitý činiteľ procesu vzďaľovania sa od násilnej ideológie. 

Ester Kӧvérová – sa venuje už vyše desať rokov terénnej práci s mladými ľuďmi, ktorí trávia svoj voľný čas na ulici alebo sa inak rizikovo správajú. Vyštudovala pedagogiku a filozofiu. Vo svojej dizertačnej práci sa venovala úspechu mladých ľudí z marginalizovaných rómskych komunít vo formálnom vzdelávaní. Absolvovala výcvik v skupinových formách korektívnej, poradenskej, reedukačnej a socioterapeutickej práce v systéme SUR. Pracovala ako odborná asistentka na Katedre sociálnej práce Univerzity Komenského a Katedre školskej pedagogiky Trnavskej Univerzity. Už niekoľko rokov sa prakticky aj výskumne venuje téme radikalizácie a extrémizmu v rámci práce s mládežou. Pôsobila ako evaluátorka projektu Exit Europe, ktorý slúžil ako podklad pre vznik programu Exit Slovensko. Pripravovala odborný postup pre pedagogických/é a odborných/é zamestnancov/kyne s témou: Prejavy radikalizácie a extrémizmu v edukačnom aj poradenskom procese. Viedla medzinárodný projekt (De)radical zameraný na vytváranie tréningového modulu pre pracovníkov a pracovníčky s mládežou, ktorí/é pracujú s mládežou ohrozenou radikalizáciou a násilným extrémizmom. Je autorkou viacerých knižných aj časopiseckých vedeckých a odborných publikačných výstupov v zahraničí aj doma, ktoré sa zaoberajú prevenciou rizikového správania, sociálnymi nerovnosťami a formálnym systémom vzdelávania. 
KOVEROVA.pdf

Městský úřad Göteborg je velká organizace s mnoha odděleními a úřady. Dezinformace o švédských sociálních službách ovlivnily činnost Göteborgu a jeho občanů. S cílem čelit dezinformacím a budovat důvěru začala spolupracovat dvě oddělení a v této prezentaci se seznámíte s metodou, kterou používají v městské části Hisingen a příklady, jak reagovat na dezinformace a budovat důvěru.

Hatice Tarhan – pracuje v sociální službě Hisingen (Göteborg, Švédsko) na oddělení pro děti a mládež. Než vystudovala obor sociální práce, pracovala několik let s dětmi v zařízeních péče o děti. Posledních 13 let pracuje v sociálních službách, kde mimo jiné pracovala s dětmi v pěstounské péči. Nyní pokračuje ve své kariéře tím, že se snaží bojovat proti dezinformacím a budovat důvěru v sociální služby ve Švédsku.
Jonna Åström – pracuje v sociální službě Hisingen (Göteborg, Švédsko) na oddělení pro děti a mládež. V sociálních službách pracuje již více než 10 let a dříve také jako poradkyně na BUP (psychiatrická klinika pro děti). V posledních dvou letech se podílela na projektu, jehož cílem je budování důvěry a potírání dezinformací o sociálních službách ve Švédsku.
Zlate Musli – od roku 2015 se věnuje úkolům zaměřeným na demokracii v obci Göteborg. Vyvinula metodu a provoz Průvodce občany v Göteborgu, který začal 2020 v jedné oblasti a nyní v letošním roce 2025 je průvodce již ve třech velkých oblastech v Göteborgu.
ASTROM_MUSLI_TARHAN.pdf

Prezentace se zaměří na téma důvěry pracovníků služby ve vztahu ke klientům, a to v kontextu zjištění projektu zaměřeného na snižování prahů služeb pro lidi bez domova. Na zkušenostech z realizace projektu Zvládání závislostí ve službách pro lidi bez domova (2023–2026) bude důvěra nahlížena jako obousměrná součást pomáhajícího vztahu s důrazem na perspektivu pracovníka, s významným dopadem na základní nastavení služby i individuální rozhodování v každodenních situacích. Cílem příspěvku je otevřít nehodnotící diskusi o subjektivních přesvědčeních pracovníků, která dopadají na život klientů. (Ne)důvěra a očekávání pracovníků jako jeden ze zdrojů bariér (prahů) přístupu závislých klientů ke službám bude diskutována zejména jako otázka profesního rozvoje, nikoli chybného nastavení služby.

Dana Nedělníková – vystudovala sociální práci, je ředitelkou střešní organizace sdružující subjekty zabývající se bezdomovstvím – Sítě aktérů pro domov, dříve Sdružení azylových domů (S.A.D.), a současně vede komplex služeb pro rodiny s dětmi Spolu pro rodinu se sídlem v Ostravě. V minulosti také vedla katedru sociální práce na Fakultě sociálních studií v Ostravě a na Úřadě vlády pracovala jako analytik pro oblast sociální politiky a sociální práce. Dlouhodobě se zabývá službami pro rodiny s dětmi a podporou lidí v bytové nouzi, lektoruje a věnuje se metodické podpoře sociálních služeb a osob pověřených k výkonu sociálně-právní ochrany dětí.
NEDELNIKOVA.pdf

Příspěvek se zaměřuje na problematiku důvěry u ukrajinských klientů v širším kontextu. Klíčovým aspektem je budování důvěry mezi sociálními pracovníky a rodinou klienta. Jaké jsou přínosy takového vztahu? Jaká rizika přináší? A jaké rozdíly lze identifikovat mezi českými a ukrajinskými rodinami v tomto procesu? Důležitým tématem je také nedůvěra vůči institucím. Ukrajinští klienti často preferují neformální pomoc od známých před kontaktováním organizací. Významným faktorem je jazyk – lidé snáze důvěřují těm, s nimiž sdílejí mateřský jazyk. Třetím klíčovým bodem je riziko manipulace. Důvěra může být zneužita jednotlivci, kteří se prezentují jako pomocníci, ale ve skutečnosti klienty zapojují do nelegálních aktivit. Proto je nezbytné nejen důvěru budovat, ale zároveň klienty edukovat o rizicích.

Jana Ihnaťuk – pracuje jako interkulturní asistentka v České asociaci streetwork a také má zkušenosti s domácí osobní asistencí. Narodila se na Ukrajině a po příchodu do Česka měla problémy s důvěrou v druhé, protože se často setkávala s nepochopením jiné kultury nebo s netolerancí vůči nedokonalému jazyku. Tyto zkušenosti jí pomáhají stále nově promýšlet téma důvěry v pomáhajících profesích. 
Natália Burunová – v terénu jí lidé řikají prostě Taša. Do České republiky přijela v roce 2016 za účelem studia. Chtěla být učitelkou matematiky pro druhý stupeň základní školy. V březnu 2022 však nastoupila do práce komunitní koordinátorky v hostelu, který poskytoval ubytování ženám a dětem prchajícím před ruskou armádou. Okamžitě se začala učit ukrajinsky. Po více než roce, kdy se její práce přesunula z přímého kontaktu do administrativní sféry, začala hledat uplatnění, kde by její znalosti byly užitečné. Nakonec se připojila k týmu České asociace streetwork, kde se věnuje podpoře terénní sociální práce a pomoci lidem v obtížných životních situacích.
Nataliia Syvachenko – je kreativní profesionálka s vášní pro práci s dětmi a mladými lidmi v sociální oblasti. Věří, že každý potřebuje prostor, kde se může rozvíjet, cítit se bezpečně a být sám sebou. Skrze svou činnost se snaží podporovat děti v objevování svých talentů a možností, ať už prostřednictvím volnočasových aktivit, kreativních projektů nebo individuálního přístupu. Jejím cílem je, aby se děti cítily slyšené a měly šanci na lepší budoucnost.
Tetiana Sheptun – s klienty pracuje asi 5 let, od té doby, co se přestěhovala do Česka. Pracovala jako informační pracovnice a v rámci spolupráce s městskou částí získala zkušenosti s tlumočením a doprovodem klientů na úřady a do různých institucí. Už druhým rokem pracuje jako interkulturní asistentka jak v terénu, tak i v NZDM. V České asociaci streetwork pracuje v projektu, který pomáhá lidem s dočasnou ochranou adaptovat se a překonávat bariéry v Česku. V rámci mobilních týmů se nejvíce věnuje dětem, teenagerům, rodičům a dalším doprovázejícím osobám. Díky tomu, že má sama migrační zkušenost, umí si představit, čím si její klienti procházejí, a snaží se jim být co nejlepší oporou.
BURUNOVA_IHNATUK_SHEPTUN_SYVACHENKO.pdf

Preventivní program „Chyť svou šanci“ realizovaný ve spolupráci s OSPOD HK je založený na individuální práci s jednotlivcem v prostředí NZDM. Cílem programu je posilovat schopnosti mladých lidí, vést je k vlastní zodpovědnosti, zmírňovat negativní deficity, které mohou mít vliv na problémy v sociální sféře dítěte. Náš příspěvek představí Program „Chyť svou šanci“ jako jeden z příkladů dobré praxe, kdy klient přicházející z prostředí OSPOD, znovunachází důvěru ve třetí osobě při řešení svých obtíží. V rámci evaluace programu zkoumáme různé pohledy zainteresovaných stran – OSPOD, NZDM, uživatel služby – kdy se zaměřujeme na proměny důvěry v rámci této trojstranné spolupráce s využitím dřívější zkušenosti práce vedoucí NZDM na OSPOD).

Dagmar Rolečková – vedoucí střediska NZDM Modrý pomeranč v organizaci Salinger, z.s. Vystudovala bakalářský obor Sociální patologie a prevence a následně navazující magisterský obor Sociální pedagogika na Univerzitě Hradec Králové. Od roku 2014 působila na různých pozicích v rámci sociálních odborů městských úřadů (od roku 2021 kurátorka pro mládež, OSPOD HK), od ledna 2025 vstoupila do neziskového sektoru. V rámci své praxe spolupracovala s Městskou policií Chotěboř, kde se podílela na bezpečnostní analýze města a také působila jako lektorka projektu Senior akademie, kde se zaměřovala na mezigenerační vzdělávání. 
Lucie Chládková – zástupce vedoucí střediska NZDM Modrý pomeranč v organizaci Salinger, z.s. Vystudovala bakalářský obor Sociální patologie a prevence a následně navazující magisterský obor Sociální pedagogika na Univerzitě Hradec Králové. Působila jako lektorka programů dlouhodobé primární prevence rizikového chování (Semiramis z.ú.). V rámci své praxe získala zkušenosti i s nejmladší generací dětí v mateřské škole. V prostředí NZDM pracuje od roku 2024. Od počátku působí jako klíčová pracovnice v programu Chyť svou šanci, pozornost věnuje také metodickým postupům, manuálům, ale také má na starosti praxe, stáže a dobrovolnictví.
OSPOD_ROLECKOVA.pdf

Poskytujeme důstojné a samostatné bydlení pro mladé lidi se zkušeností s životem na ulici ve věku 18–26 let na základě principů HF s důrazem na HF4Y. Tato cílová skupina lidí je u nás velmi opomíjená, není mnoho služeb, které by byly cíleny na ně. Při zabydlování a v průběhu bydlení jim poskytujeme veškerou podporu sociálních pracovníků a multidisciplinárního týmu. Jsou to lidé nejvíce zranitelní, traumatizovaní v dětství, často již v dospívání se pohybují na hraně zákona. Je nutné vytvořit bezpečí a důvěru s pevnými hranicemi, které tito mladí tolik potřebují, aby nabyli zdravé sebedůvěry a uspěli v různých životních výzvách. Zotavení člověka trvá velmi dlouho, je nutné proto dlouhodobé respektující podpory. Projekt Housing Youth NADĚJE Praha začal od dubna 2023, končí v březnu 2026, je spolufinancován Evropskou unií. NDC NADĚJE, pobočka Praha má mnohaletou zkušenost s prací s mladými lidmi bez domova, ve věku 18–26 let. Bydlení bylo logickým vyústěním aktivit organizace s těmito mladými lidmi, a to zejména přístupem HF a HF4Y, který zohledňuje nejvíce potřeby této jedné z nejvíce zranitelných cílových skupin. Nyní podporují na bytech 11 mladých dospělých lidí mohutnou podporou v rámci multidisciplinárního týmu. Dále v rámci projektu zjišťují na základě rozhovorů s mladými lidmi bez domova jejich potřeby a též oslovili i poskytovatele sociálních služeb. Z analýzy rozhovorů jak s poskytovateli soc. služeb, tak s klienty, mohou vzniknout doporučení pro práci s cílovou skupinou.

Kateřina Sehnoutková – od roku 2015 pracuje v NADĚJI, pobočka Praha s mladými lidmi se zkušeností s bezdomovectvím. V rámci práce na NDC se angažovala v podpoře volnočasových aktivit, které nejsou v rámci NDC běžné, neboť se domnívá, že podpora mladých lidí v tomto ohledu je důležitá. Nyní je koordinátorkou projektu Housing Youth Naděje, kdy jí dává zabydlování mladých lidí s podporou HF4Y a nabídka různých volnočasových dostupných aktivit největší smysl její práce s mladými lidmi z jejich cílové skupiny. 
Tomáš Koukol – od jara 2023 je klíčovým pracovníkem v projektu Housing Youth, Naděje Praha. Již delší dobu se snaží občansky věnovat lidem v těžké sociální situaci a systémově znevýhodněným skupinám. V práci s mladými lidmi se zkušeností s bezdomovectvím se převážně zaměřuje na partnerský přístup a budování vztahu s účastníky našeho projektu. Nezbytným nástrojem jeho práce je neformální a informální přístup edukace. Spolupráci se snaží zakládat na silných stránkách konkrétního jednotlivce a každému nechávat svobodnou volbu míry a zaměření podpory. Jeho utopistickým snem je, aby měl každý přístup k rovným podmínkám pro zotavení a byly zabezpečeny jeho základní životní a sociální potřeby.
HF_KOUKOL_SEHNOUTKOVA.pdf

Propojím v literatuře popsaný přístup Human Learning Systems (Lidské učící se systémy) s naší praxí v Plzni. Snažíme se propojovat vzdělávací, sociální a zdravotní sektor s cílem předcházet psychickým problémům u dětí a dospívajících a dobře řešit ty, které už vznikly. Kromě přímé podpory dětí, jejich rodin a dalších osob v jejich přirozeném prostředí (např. učitelé), se snažíme podporovat celou síť aktérů, kteří mají na Plzeňsku s duševním zdravím mladých co do činění. V rámci HLS i v naší praxi jsou důvěra a s ní spojený koncept psychologického bezpečí základními pilíři společného učení se – mezi poskytovateli služeb a klienty i mezi různými poskytovateli služeb v rámci systému.

Vladimír Kváča – je nezávislý konzultant, designér služeb a evaluátor. Několik let úřadoval v oblasti řízení Evropských fondů, kdy zastával například pozice vrchního ředitele sekce Evropských fondů nebo vedoucího evaluačního týmu Evropského sociálního fondu na MPSV. Vždy se považoval za prakademika – praktikujícího akademika, čemuž odpovídá i jeho příležitostné působení na Fakultě sociálních věd UK. Dlouhodobě se snaží rozvíjet evaluační kapacity ve veřejném i neziskovém sektoru a pomáhá při přeměně organizací na učící se organizace a vývoji nových služeb. V posledních letech se zaměřuje na projekty z oblasti penitenciární a postpenitenciární péče, péče o duševní zdraví, ochrany dětí a vzdělávání a působí v Česku a na Maltě. Od roku 2023 úzce spolupracuje s plzeňským Duševním servisem.
KVACA.zip

Online poradenství jako první krok na cestě k důvěře. Kyberprostor se stává přirozeným prostředím dnešní doby. Proto se tam za klientstvem přesouváme i my. Můžeme se stát prvním kontaktem, jejich bezpečným prostorem, spojkou s dalšími službami nebo posledním ujištěním. Jak pracovat s důvěrou v online prostředí? V čem může být tato práce specifická? Jaké jsou její výzvy?

Alexandra Chalupová – absolventka bakalářského oboru adiktologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, v současnosti studentka navazujícího magisterského programu stejného oboru. Od listopadu 2023 působí jako pracovnice Online poradenství v organizaci Progressive o.p.s., kde poskytuje nízkoprahové poradenství všem, koho se dotýká téma závislostního chování.
Tereza Metlická – absolventka bakalářského i navazujícího magisterského oboru adiktologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2021 působí v Terénním programu Progressive. Taktéž v organizaci Progressive působí v programu Party harm reduction, který se věnuje snižování rizik v prostředí nočního života a hudební produkce, a v programu Online poradenství poskytujícím adiktologické a sociální poradenství distanční formou.
CHALUPOVA_METLICKA.pdf

Podcast „Sociální Pivo“ nabízí neformální a často humorný pohled na témata spojená se sociální prací. Moderátoři Jakub Marek a Jan Desenský, kteří mají dlouholeté zkušenosti v sociálních službách, diskutují o různých aspektech sociální práce během jednoho piva. Jejich cílem je přiblížit posluchačům problematiku sociální práce zábavnou a přístupnou formou. Na konferenci vystoupí s živým natáčením podcastu na téma Důvěra jako podmínka v sociální práci.

Jakub Marek – působí v sociálních službách od roku 2006, kdy začínal v organizaci Naděje jako pracovník s lidmi bez domova. Dlouhodobě se věnuje tématu bezdomovectví, je autorem několika knih na toto téma a vyučuje problematiku bezdomovectví na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. V současnosti pracuje s lidmi se závažným duševním onemocněním ve Fokusu a věnuje se psychoterapii. Je členem České společnosti pro kognitivně behaviorální terapii (KBT). V roce 2023 založil spolu s Janem Desenským podcast Sociální pivo, který originálním a neotřelým způsobem otevírá témata sociální práce.
Jan Desenský – působí v sociálních službách od roku 2014. V současnosti zastává pozici oblastního ředitele pro oblast Čechy v Armádě spásy v České republice. Je známý jako propagátor metody Housing First, která klade důraz na poskytnutí stabilního bydlení jako prvního kroku při řešení bezdomovectví. Dále podporuje progresivní přístupy v práci s lidmi bez domova, jako jsou tzv. „mokré služby“, které umožňují poskytování sociální pomoci i osobám závislým na alkoholu. Dříve působil jako streetworker, což mu poskytlo cenný vhled do života lidí bez domova. V roce 2023 spolu s Jakubem Markem založil podcast Sociální pivo, který originálním způsobem otevírá témata sociální práce.
DESENSKY_MAREK.pdf

Příspěvek se zaměřuje na proces budování důvěry v sociální práci prostřednictvím optiky teorie citové vazby. Účastníkům nabídne základní vhled do teoretických konceptů, které vysvětlují, jak vzniká citová vazba a s jakými druhy citové vazby se můžeme při práci s klienty setkat. Teorie citové vazby bude představena jako nástroj, který umožňuje lepší porozumění mechanismům důvěry a zranitelnosti v profesionálních vztazích. Příspěvek bude kombinovat teoretické základy s praktickými příklady z praxe sociálních pracovníků pracujícími s dětmi a mládeží. Účastníci se seznámí s konkrétními metodami, jak lze efektivně vytvářet a udržovat důvěru v práci s klienty, kteří se mohou nacházet v náročné životní etapě. V průběhu příspěvku budou prezentovány i praktické nástroje a techniky, jak pracovat s dětmi a mladými lidmi tak, aby bylo možné překonat počáteční nedůvěru a navázat kvalitní vztah, který je základem pro efektivní pomoc.

Vendula Přikrylová – vystudovala sociální práci, nejprve na Caritas – Vyšší odborné škole sociální a na CMTF Univerzity Palackého. Navazující magisterské studium absolvovala na Masarykově univerzitě v Brně, rovněž v oboru sociální práce. V současnosti pracuje v Charitě Olomouc v Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež Etapa. Právě díky práci s touto cílovou skupinou poprvé objevila teorii attachmentu, která jí poskytla nové vhledy do jednání klientů a nasměrovala ji v další odborné činnosti. Ráda se ve své profesi dále vzdělává – absolvovala kurzy zaměřené na krizovou intervenci (včetně práce s dětmi), práci s traumatizovaným klientem a výcvik v metodě Kids' Skills. Tato metoda se soustředí na přístup zaměřený na řešení v sociální práci s dětmi, rodiči a komunitou. V roce 2026 plánuje nastoupit do supervizního výcviku v přístupu zaměřeném na řešení.
PRIKRYLOVA.zip

V přednášce bych se chtěla podívat na to, jak v našem dětství vzniká pocit důvěry a jaké situace ho naopak narušují. Co taková narušená důvěra dělá s klientem v dospělosti. A jaká jsou východiska v práci s klientem, a hlavně, co můžeme my, jako kontaktní pracovníci/terapeuti, dělat sami se sebou, abychom dávali druhým možnost zažívat stavy důvěry a bezpečí, když jsou s námi v kontaktu. Na vše se dívám také z pohledu neurovědy, kde je důvěra zapsána na úrovni synaptických spojů, a jak pak můžeme i my pracovat s klientem s vědomím, co se děje v jeho hlavě. 

Táňa Vozková – je odbornice se zkušenostmi v sociálních službách, kde působí více než 20 let. Svoji kariéru začínala v nízkoprahovém klubu Husita a dnes je provozní ředitelkou Komunitního centra Žižkostel. Kromě toho se věnuje dramaterapii s přesahem do arteterapie, má výcvik v Developmental Transformation (DvT). V terapeutické praxi využívá dramatické techniky a umělecké vyjádření k podpoře osobního rozvoje a duševního zdraví. Pracuje s jednotlivci a skupinami, kterým pomáhá zpracovat emoce, zlepšit vztahy a posílit sebevědomí, a to vše v souladu s neurovědou a tělesným prožíváním.
VOZKOVA.pdf

Príspevok sa zameriava na prácu Mestského terénneho tímu BA (ďalej len MTT) s ohrozenou mládežou v uliciach mesta Bratislavy a v nízkoprahovom klube pre mládež. Cieľom prednášky je bližšie špecifikovať prácu MTT s rôznymi subkultúrami mládeže. Prináša príklady dobrej praxe prepájania komunít a subkultúr v priestore klubu (napr. LGBTI+ a radikálov). Bližšie popisuje preventívne a intervenčné techniky a metódy sociálnej práce a efektívne nástroje pre búranie bariér a vytváranie nových vzťahov medzi rôznorodými subkultúrami. Príspevok obsahuje príklady zmien v správaní jednotlivých klientov/tiek vo vnímaní rozmanitosti a rozdielnosti. Zvýrazňuje tiež potrebu vzťahu a dôvery nie len medzi pracovníkmi a klientmi, ale aj medzi klientmi navzájom.

Lucia Holečková – v súčasnosti pôsobí ako koordinátoka Mestského terénneho tímu – program „MLÁDEŽ“. Vykonáva prácu s klientstvom v uliciach mesta Bratislavy, ale aj v nízkoprahovom klube IZBA. Mládeži do 30 rokov poskytuje základné sociálne poradenstve, na základe princípov harm reduction, preventívno-vzdelávacie aktivity, edukáciu a iné činnosti, ktoré reflektujú potreby klientstva. Zároveň pracuje na metodickom rozvoji a smerovaní programu. Vyštudovala na Univerzite Mateja Bela v Banskej Bystrici, odbor sociálna práca. Pôsobila v Centre dobrovoľníctva n.o. ako koordinátorka dobrovoľníctva v dlhodobom dobrovoľníckom programe SPOJIVKO, ktorý sa zameriaval na edukáciu detí zo sociálne znevýhodneného prostredia. Pracovala tiež na Úrade práce, sociálnych vecí a rodiny ako sociálna kurátorka pre mladistvých.
Sabina Dúbravová – je končiacou študentkou psychológie na Univerzite Komenského. V Mestskom terénnom tíme – program „MLÁDEŽ“ pracuje s deťmi a mladými ľuďmi v klube IZBA, ale aj teréne. Je súčasťou kreatívnych procesoch pri tvorbe preventívno-vzdelávacích aktivít v klube a v neposlednom rade tiež spravuje sociálne siete, instagram – @mtt.mladi, ktorý slúži ako jeden z nástrojov napĺňania cieľov pri práci s mládežou. Práci s mládežou sa venuje 8 rokov, najviac pre organizáciu Slovenský skauting, kde viedla a vychovávala deti a mládež cez rôzne rozvojové programy a podujatia. Zároveň posledných 5 rokov pôsobila ako štatutárka skautskej jednotky. Okrem dobrovoľníctva má pracovné skúsenosti ako lektorka preventívneho programu PPP v organizácii Chuť žiť.
DUBRAVOVA_HOLECKOVA.pdf

Jak oslovit města s nabídkou NZDM? Jak si získat důvěru místní samosprávy, krajského úřadu i komunit? Na workshopu představíme cestu, díky které se nám podařilo rozšířit „nízkoprah“ do 6 nových lokalit v Královéhradeckém kraji. Ukážeme, jak kombinace antropologického a sociologického výzkumu pomáhá mapovat potřebnost služeb a poskytovat městům i kraji přesvědčivé podklady pro jejich podporu. Podělíme se o zkušenosti s budováním důvěry u samospráv, politických aktérů i veřejnosti, zdůrazníme klíčovou roli „soft skills“ a efektivní komunikační strategii. Účastníci si v praktické části vyzkoušejí, jak připravit strategii rozvoje nové služby, vyzkoušejí si na příkladu navrhnout vlastní výzkum pro ověření potřebnosti a získání dat k vyjednávání. Zamyslíme se nad argumenty, proč je podpora NZDM pro město důležitá. Dojde i na sdílení informací a zkušeností, na co všechno je při rozvoji služeb dobré myslet, aby nás to nepřekvapilo.

Barbora Konrády – už během studia nastoupila jako externí pracovník do NZDM KLÍDEK v hradecké organizaci PROSTOR PRO, kde po třech letech přešla na plný úvazek. V rámci své profesní dráhy pracovala s různými cílovými skupinami v různých službách – dětmi a dospívajícími v NZDM a dlouhodobé primární prevenci, uživateli návykových látek, gamblery i osobami poskytujícími placené sexuální služby. Po čase se vrátila zpět do NZDM KLÍDEK, kde nyní působí jako vedoucí týmu, který poskytuje především terénní sociální služby v několika obcích Královéhradeckého kraje. Jejím úkolem je péče o tým, case management, síťování a advokační práce v lokalitách. Nízkoprahovou sociální práci vnímá jako své poslání a usiluje o rovnější příležitosti pro lidi, se kterými pracuje.
Gabriela Lepková – už během studia se zapojila do prevence rizikového chování jako lektorka programů v organizaci Semiramis. V roce 2010 nastoupila do organizace PROSTOR PRO, kde začínala jako sociální pracovnice v NZDM KLÍDEK. Postupně nízkoprah vedla a zároveň se věnovala preventivním programům na školách i koordinaci probačního programu pro mladistvé pachatele. V roce 2023 se stala odbornou ředitelkou organizace. Nízkoprahové služby jsou pro ni srdcovou záležitostí a jejich rozvoj vnímá jako svou dlouhodobou prioritu. Společně s týmem v posledních letech rozšířili působnost KLÍDKU do dalších šesti měst Královéhradeckého kraje. Věnuje se metodické podpoře a fandí inovacím v nízkoprahové práci, například v oblasti online terénní práce, case managementu nebo advokacii. Od roku 2017 působí jako hodnotitelka rozvojových auditů ČAS a od roku 2022 spolukoordinuje Komunitní plánování Města Hradec Králové.
KONRADY_LEPKOVA.pdf

V rámci řízeného workshopu na ukázkách činností v rámci vrstevnické skupiny i individuální práce ukážeme naše techniky, jak se vztahujeme k emocím jako k přirozené součásti vztahu pracovník – klient. Díky důvěře v klientském vztahu můžeme lépe identifikovat a reflektovat emoce na straně klienta a reagovat na ně, učit tak klienta vnímat jak své tělo, tak i reagovat na emoční podněty a vzruchy. Cílem workshopu bude také aplikovat různé komunikační modely pro práci s emocemi klientů a v rámci minimálních znalostí specifické intervence zvládnout konkrétní emoce.

Stanislava Marešová – původní profesí speciální pedagog etoped, realizace primární i sekundární prevence. Nyní vedoucí NZDM, lektor a mentor, psychoterapeut v soukromé praxi s využitím dyadické psychoterapie, v současné době ve výcviku párové a rodinné terapie. 

Workshop „Postoj mladých k sociálním sítím, dezinformacím a jejich vlivu na společnost“ se zaměří na komplexní analýzu vlivu sociálních sítí a dezinformací na mladé lidi a společnost jako celek. Účastníci/ice budou zkoumat, jak sociální sítě ovlivňují lidské chování, psychiku a mezilidské vztahy, a jaké důsledky to má pro demokracii, šíření informací a polarizaci společnosti.

Zuzana Schreiberová – vystudovala kulturní, sociální a historickou antropologii na FHS UK, kde se zaměřovala na analýzu narativů. Podílela se na řadě workshopů a metodik o mediálním vzdělávání. Jako výzkumnice a analytička působila v projektu „Digitální doba a hrozby pro lidská práva“, kde se zaměřovala na šíření dezinformací a nenávistných útoků v prostředí sociálních sítí.
SCHREIBEROVA.pdf