Terénní
a nízkoprahové
programy
2022

Výsledky práce
a výzvy

12.–13. 5. 2022

Konference je pořádána v rámci projektů: Společně a odborně v Praze CZ.03.2.63/0.0/0.0/19_099/0015187
Společně a odborně CZ.03.2.63/0.0/0.0/19_098/0015188.
Projekty jsou spolufinancovány Evropskou unií.

Konference se koná pod záštitou ministra práce a sociálních věcí Ing. Mariana Jurečky.

Mgr. Jan Vrbický – zastupující ředitel Odboru sociálních služeb a inspekce sociálních služeb, vedoucí oddělení koncepce sociální práce a vzdělávání, MPSV

Terénní programy pro lidi bez domova čelí výzvě k posunu od zaměření na harm reduction směrem k asertivní pomoci, která může vést k reálné změně jejich sociální situace a ukončování bezdomovství, zejm. v souvislosti s aktivním přístupem hlavního města ke konstruktivním politikám řešení bezdomovství a sociální integraci. Praha rozvíjí kapacity pro zabydlování lidí bez domova, a to jak v sociálních bytech, tak např. také v městských ubytovnách. Tyto kapacity sice nemohou postačovat s ohledem na počty lidí bez domova, ale představují zásadní diskursivní změny sociálních politik města.

Musí být provázány s rozvojem služeb, které reagují na málo reflektované potřeby lidí bez domova, a to mj. v oblasti duševního zdraví a závislostí, resp. při duálních diagnózách. To představuje výzvu pro celkové pojetí sociálních služeb ve městě, přičemž terénní programy jsou klíčovou, kontaktní službou. Zajímavou reflexi možností terénních programů jsou změny v poskytování zimních humanitárních opatření pro lidi bez domova, které jsou poskytovány CSSP a poskytovateli sociálních služeb od prosince do března.

Martin Šimáček – od roku 2020 ředitel Centra sociálních služeb Praha, zakladatel a ředitel Institutu pro sociální inkluzi. V letech 2009–2015 vedl Agenturu pro sociální začleňování, rok byl pověřený řízením Sekce pro lidská práva na Úřadu vlády. V Člověku v tísni pracoval jako ředitel pobočky Programů sociální integrace v Kladně i jako koordinátor pro slovenskou pobočku pracující v romských osadách. Působil také jako překladatel, asistent pedagoga a sociální pracovník pro žadatele o azyl v Británii. Byl poradcem ministryně práce a sociálních věcí, pracoval na ministerstvu školství v sociálních programech ve vzdělávání. Pro nadaci Porticus připravoval programy sociální inkluze pro Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko a Česko.
Šimáček.pdf

Falafel Therapy („Terapie falafelem“) – využití soudem nařízeného setkání jako platformu a příležitost pro budování vztahu. Mezi dětmi žijícími v pobytové péči a těmi, které z ní odešly, jsou děti postrádající jakoukoliv rodinnou podporu, jejichž rodiče nedokáží fungovat jako jejich přirození opatrovníci. Stát jmenuje opatrovnické organizace, které obvykle omezují svou činnost na finanční a administrativní otázky a nerozlišují mezi dvanáctiletým dítětem a starším člověkem s Alzheimerovou chorobou.

Před osmi lety, na začátku mého funkčního období, jako vedoucí programu Yeladim's Guardianship, jsem byl ohromen zjištěním, že je možné stát se něčím opatrovníkem, aniž bych ho vůbec znal. Existují děti, které nikdo nenavštěvuje, nikdo jim nekoupí svačinu nebo nové tričko. Nikdo nezajde za jejich učitelem, nikdo nepřijde, aby je viděl zpívat na různých slavnostech nebo aby je jen vzal na procházku mimo pobytové zařízení. Je jasné, že zaměstnanci pracující v pobytovém zařízení nemohou být zároveň tím důležitým druhým člověkem, který přichází zvenčí, protože jsou obvykle považováni za součást systému. Při jednom z mých prvních setkání jsem pozval jednoho čtrnáctiletého kluka na falafel. Chlapec řekl, že je to nejlepší jídlo, které za celý týden jedl, a že téměř zapomněl na to, jak falafel chutná. Vrátil se ke stánku a začal si plnit chléb pita dalším salátem. Tehdy jsem si uvědomil, že plním roli terapeuta a nabízím terapii. A že mohu své terapeutické dovednosti a schopnost pozorování využít k lepšímu porozumění emoční roviny dítěte, a to s pomocí empatie. Nedávný výzkum našeho modelu kvantitativně sledoval naše činnosti a pokusil se kvalitativně shrnout některé z našich zkušeností.

Podle Winnicottovy teorie “dost dobré matky” se snažíme vytvořit jedinečný prostor pro vztahy. Kolegové zdůrazňují neformální prostředí a oblast “aktivit” jako klíčové body na dlouhé cestě vytváření nové citové vazby (což jsem nazval ""dyadický falafel”). Kolegové i sociální pracovníci v pobytovém zařízení si pamatují a vzpomínají na úzké vztahy, které nevznikly jako “terapeutické” a rovněž na dostupné vztahy v sousedství a v chaotické příbuzenské péči. Věřím a také chci ve své přednášce / workshopu zdůraznit, že můžeme a musíme používat opatrovnictví dítěte, tento rádoby právní stav, jako platformu a dějiště pro vznik vztahu a terapii.

Avner Barkai – vedoucí programu zákonného opatrovnictví v organizaci Yeladim z Tel Avivu. S dětmi a dospívajícími pracuje už více než 20 let, původně jako „klasický“ sociální pracovník. V posledních letech pracuje jako vedoucí Izraelské rady pro děti v péči úřadů zákonného opatrovnictví. Izraelská rada je nezisková organizace, která vyvinula jiný model opatrovnictví, řešící emocionální a sociální potřeby dětí, které postrádají přirozené systémy podpory.
https://yeladim.org.il/en/portfolio-items/legal-guardianship/
Avner-Barkai.pdf

Příspěvek je koncipován jako reflexe především otázky, zda duševní nemoc omezuje využíváni nízkoprahové sociální služby. Zkušenost autora jako dlouholetého pracovníka a následně hodnotitele o tom bohužel svědčí. Je to ale nezbytné? Které překážky jsou opravdu nepřekonatelné? A jak je překonat? Součástí přednášky je prezentace služeb Centra duševního zdraví, služby, kde tým složený z psychiatra, psychologa, zdravotní sestry, sociálního pracovníka a peer konzultanta, podporuje klienty, kterým do života vstoupilo duševní onemocnění. Cílem služby je zotavení klientů, aby měli plnohodnotný život se všemi právy a povinnostmi v místě, kde chtějí žít. Dále se autor zabývá úvahami o možnostech spolupráce nízkoprahových služeb a CDZ.

Bc. Artem Vartanyan – streetworker, výzkumný pracovník, manažer a metodik služeb. Ve službách od roku 2002 (komunitní práce, drogový terén, komunitní psychiatrie, odborné řízení,management). Absolvent bakalářského studia Sociální pedagogiky na Univerzitě Hradec Králové .Nyní působí jako vedoucí Pardubického Centra duševního zdraví .Realizátor kvalitativních výzkumů drogových scén, výzkumu z prostředí hazardního hraní, výzkumů a analýz skrytých jevů.
Vartanyan.pdf

Příspěvek shrne vývoj a stav harm reduction (HR) služeb a harm reduction principu a strategií v politice v oblasti závislostí a v adiktologických službách v ČR. Princip snižování škod je (a měl by být) v zásadě ústředním principem české politiky v oblasti závislostí a drogových politik obecně, současně existují specifické intervence snižující rizika v různých kontextech, u různých vzorců užívání různých látek, v různých cílových skupinách. Jedno však mají společné: snížit zdravotní dopady užívání látek a závislostního chování a zvýšit duševní zdraví a pohodu na individuální i populační úrovni.

Viktor Mravčík – dvacet let vedl Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti, odkud odešel vloni pro nesouhlas s vývojem protidrogové politiky v ČR. Je mezinárodně uznávaným expertem, výzkumníkem a autorem mnoha odborných publikací, spolupracovníkem Národního ústavu pro duševní zdraví, vyučuje na Klinice adiktologie. V současné době pracuje jako ředitel výzkumu a vzdělávání ve Společnosti Podané ruce o.p.s.
Mravčík_Harm-reduction-v-širším-kontextu.pdf

Individuální rozpočet a následná intervence je nástroj sociální práce pro sociální pracovníky, terénní pracovníky při řešení bezdomovectví a zejména se využívá při podpoře osob, které jsou dlouhodobě bez domova (komplexnější podpora, duální diagnóza, invalidita).

Individuální rozpočet je finanční částka uvolněná pracovníkovi, který po vyhodnocení situace a potřeb klienta (využívá se aktivní naslouchání, mapování potřeb, plánování zaměřené na člověka) může nabídnout klientovi vysoce individualizovanou intervenci, směřující ke stabilizaci osoby nebo zajištění bezpečí (řešení krize) a důstojných životních podmínek vedoucích k sociálnímu začlenění (zlepšení kvality života).

Jan Desenský – ředitel Centra sociálních služeb Dům Karla Larssona při Armádě Spásy v Praze 5. Propagátor metody housing first v České republice. Bývalý streetworker.
Desenský_Individuální-rozpočty.pdf

S pomocí kazuistik z praxe Terénních programů SANANIM autor představí praktické podoby online pouliční medicíny, incentivních pobídek, kontrolovaného užívání alkoholu a ochrany veřejného zdraví. A pak se pokusí o provokativní úvahy na téma praktických přístupů, kudy se náš obor vydá... Máte už v zařízení kvalitní alkotestr pro podporu klientů v kontrolovaném pití? Budeme klientům při domluvě asistence půjčovat GPS lokátor nebo dětské hodiny s GPS a telefonem? Budou mít někteří klienti v case managementu GPS lokátor pro usnadnění terénní práce na stálo? Jak bude vypadat hygienická péče o klienty v tom nejhorším stavu, neschopné nikam dojít – už máte přenosnou sprchu a záchranářský paravan? Budeme domlouvat na obecních pozemcích možnosti bydlení klientů? Budeme rodinám s dětmi bez domova stavět a zateplovat stany a vozit pitnou vodu? Měly by nízkoprahové kluby zajistit všem svým méně zdatným patnáctiletým klientům první brigádu a tedy pracovní zkušenost? Jsme schopni společně naplnit online čekárnu praktika, psychiatra či dermatologa?

Ing. Mgr. Aleš Herzog – od roku 1998 pracuje v nízkoprahových službách. Od roku 2007 let vede Terénní programy SANANIM pracující s lidmi injekčně užívajícími drogy v Praze. Pracoval také v nízkoprahovém klubu PVC a v terénním programu v Blansku. Působil jako inspektor sociálních služeb. Dlouhodobě se zabývá oblastí individuálního plánování.
Herzog.pdf

V rámci příspěvku stručně představíme služby R-R. Budeme prezentovat naše zkušenosti s dilematy a limity zdravotně sociální práce s osobami, které poskytují placené sexuální služby. A to prostřednictvím krátkých kazuistických příběhů. Společně budeme hovořit o bariérách multidisciplinární spolupráce.

Mgr. Ing. Kateřina Šádková – vystudovala obor Sociální práce HTF Univerzity Karlovy a obor Lidské zdroje (VŠEM). V organizaci ROZKOŠ bez RIZIKA začala pracovat v roce 2016 na pozici terénní sociální pracovnice. Aktuálně je vedoucí Poradenského centra R-R Praha a vede terénní týmy na území Hl. m. Prahy, Středočeského a Libereckého kraje.
Šádková_RR.pdf
Sadkova - Rozkos bez rizika.pdf

Když jsme před pár lety v rámci našeho výročí natáčeli video a ptali se ex klientů, co pro ně nízkoprah v životě znamenal, velmi jasně zazněla věta z názvu příspěvku. Těžko říct, jestli sdělení bývalého klienta podpořilo naši vizi a plán organizace, nebo ne, v každém případě jsme naše úsilí v posledních třech letech věnovali právě jeho obsahu. Působnost, zkušenosti a know-how hradeckého nízkoprahu NZDM KLÍDEK jsme rozšířili do dalších čtyř menších měst v Královéhradeckém kraji a snažíme se o další.

Cílem příspěvku je představit práci na malých městech, resp. jak posunout naše zkušenosti dál a nasměrovat pomoc do míst, kde není dostupná žádná jiná služba pro děti a dospívající. Nabídneme vám pro inspiraci naši cestu: jak a čím jsme začali, proč a jak je na začátku důležité zjistit potřebnost, na co se připravit při vyjednávání spolupráce s obcí. Ve druhé části seznámíme s počátky práce, se zdary i nezdary při oslovování cílové skupiny nebo námi využívanými nástroji pro práci. Odpovíme na to, proč je důležité být v kontaktu s městem, a jak je možné budovat vliv. Na jednom konkrétním příkladu spolupráce s obcí ukážeme, jak je důležité vnímat její specifika.

Bc. Gabriela Lepková, DiS. – vystudovala obor Sociální patologie a prevence na Univerzitě Hradec Králové. Při studium působila 2 roky jako lektorka preventivních programů v organizaci Semiramis z.ú. V květnu 2010 nastoupila do hradecké organizace PROSTOR PRO, o. p. s., kde působí v oblasti nízkoprahových a preventivních programů dodnes. Kromě vedení nízkoprahových programů se v organizaci věnuje lektorské činnosti na ZŠ a SŠ, také koordinuje probační program. V roce 2017 se stala hodnotitelkou rozvojových auditů ČAS. Od roku 2020 společně s týmem posunula nízkoprahovou službu do dalších 4 obcí v Královéhradeckém kraji. V poslední době se věnuje tématu online terénní formy práce. Od začátku roku 2022 pak vede jednu z pracovních skupin Komunitního plánování Města Hradec Králové.
Bc. David Hladík – třetím rokem pracuje v NZDM, do kterého jednoho dne „zabloudil“ při hledání praxe na univerzitě. Má zkušenosti s ambulantní i terénní formou práce. Rozjížděl streetwork v nových obcích. Vyzkoušel si zjišťování potřebnosti služby v nových obcích a online chatové poradenství. Ovlivněn vstupem do služby udělal změnu ve studijním oboru a aktuálně píše diplomku na téma streetworku v prostředí skateparku ve studijním programu Sociální pedagogika na UHK. Nyní čerstvě působí na pozici vedoucího nízkoprahových programů pro obce v KHK v NZDM KLÍDEK.
Mgr. Andrea Hartmanová – vystudovala obor Sociální patologie a prevence na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové a následně též na Univerzitě Hradec Králové magisterský obor Sociální práce. Svou praxi v oboru zahájila již během druhého ročníku bakalářského studia, kdy byla na zkrácený úvazek zaměstnána v Centru terénních programů organizace Laxus, z.ú., a kde působí dodnes, aktuálně druhým rokem na pozici sociální pracovnice K-centra Pardubice. Zároveň od května roku 2020 pracuje v organizaci PROSTOR PRO z Hradce Králové, v programu NZDM KLÍDEK na pozici terénní sociální pracovnice, společně s kolegou Davidem rozjížděla práci na malých obcích.
Lepková_Terén-na-malé-obci.pdf

Přes exkurz do historie a představení soudobého působení malého týmu terénních pracovníků, pracujících s lidmi ohroženými sociálním vyloučením a lidmi sociálně vyloučenými, se dostaneme k zevlingu jako funkční pracovní metodě. Budeme plout na vlnách kontaktní práce a vydáme se i směrem k významu instrumentální pomoci, jako nástroje pro zkvalitnění lidského bytí.

Mgr. Ondřej Nešetřil – pracuje jako terénní/kontaktní pracovník v rámci Terénních sociálních programů Prostoru + již šest let. Vystudoval obor Sociální antropologie na Univerzitě Pardubice a v současné době je frekventantem psychoterapeutického výcviku Terapie v postmoderně od skupiny Gaudia. Byl součástí pražského týmu projektu Hard&Smart společnosti Podané ruce a koordinuje (nyní spící, ale brzy opět fungující) Fórum terénní práce.
Mgr. Jitka Plachá – vystudovala sociální antropologii na Univerzitě Pardubice. Pět let pracuje jako terénní kontaktní pracovnice pro dospělé v rámci služby Terénní sociální programy v Kolíně. Zajímá ji psychosomatika v kontextu kontaktní / sociální práce.
Nešetřil.pdf

Představení toho, jak to děláme ve městě – 25.000 obyvatel (Krnov) Spolupráce s institucemi, příklady dobré praxe. Zhodnocení dopadu programu na veřejné zdraví a bezpečnost ve městě. Naše statistiky, statistiky MP Krnov, KHS Bruntál (HCV, HIV).

Jiří Vlček – v oboru začal pracovat na sklonku roku 1998 jako streetworker pro uživatele návykových látek na Krnovsku, pracoval pro OPEN HOUSE o.p.s. a KRYSTAL HELP z.ú. Epizodně vyzkoušel i terénní práci s mládeží, práci na NZDM nebo v Azylovém domě, převážnou část svého aktivního času v práci se však věnuje uživatelům návykových látek, ať už jako streetworker, nebo v K- centru jako kontaktní pracovník. Poslední roky často a pravidelně lektoruje na konferencích ČAS nebo Letní škole Harm Reduction. Je regionálním koordinátorem České asociace streetwork v Moravskoslezském kraji.
Vlček_HARMREDUCTION.pdf

Představení činnosti Týmů duševního zdraví pro děti a mládež, které pilotně působí v ORP Kutná Hora ve školském prostředí. Nabízí přímou podporu dětem, rodinám i pedagogům při vzdělávání žáků s psychickými problémy, náročným chováním, speciálními vzdělávacími potřebami a ze sociálně či ekonomicky znevýhodněného prostředí. Cílí na prevenci a podporu duševního zdraví u dětí a mládeže, osvětu a destigmatizaci duševních onemocnění a přenos dobrých praxí a respektujících přístupů.

Mgr. Lenka Hečková – jako právnička a členka expertního týmu České odborné společností pro inkluzivní vzdělávání se zaměřuje zejména na témata související s lidskými právy, rovnými příležitostmi, inkluzí a diskriminací různě znevýhodněných skupin osob. Je aktivní v oblasti společného vzdělávání, podpory mezioborové spolupráce a dětského duševního zdraví. Spolupracuje s Týmy duševního zdraví pro děti a mládež v ORP Kutná Hora, jimž je ČOSIV jedním z odborných partnerů a s projektem Eduzměna, kde je ČOSIV jedním z obsahových partnerů. Je členkou poradního orgánu Ombudsmana pro monitorování práv osob se zdravotním postižením a správní rady Aliance pro individualizovanou podporu. Ve spolupráci s různými pacientskými a rodičovskými organizacemi se dále věnuje individuálnímu sociálněprávnímu poradenství.
Mgr. Miloš Březina – studoval na Univerzitě Pardubice obor Kulturní dějiny a zároveň se zajímal o zkoumání jiných kultur a navštěvoval tak i přednášky z antropologie. Vystudoval Sociální práci na Masarykové univerzitě v Brně obor poradenství a v roce 2019 nastoupil na psychoterapeutický výcvik SUR – KUŠ. V současné době prochází výcvikem Neurosekvenčního modelu, realizovaným norskou psychiatrickou klinikou Osbytunet. Od července roku 2021 je vedoucím a sociálním pracovníkem „Týmu duševního zdraví“ v Kutné Hoře. Tento pilotní projekt podporuje učitele, žáky a rodiče v cestě za spokojeností ve škole a staví na multidisciplinárním pojetí. Ve své práci využívá holistický přístup, tedy snaží se nahlédnout na člověka v kontextu jeho prostředí i vnitřních dispozic.
Hečková_Březina_Představení-TDZ.pdf

Sdílení dobré praxe v rámci vzdělávání sociálních a pedagogických pracovníků v oblasti mediální gramotnosti a prevence kyberkriminality (influencing, šíření fake news, manipulace na internetu), zasazeno do kontextu dnešní pandemické doby.

Ing. Petr Šmíd – ředitel Portus Prachatice, o.p.s. a garant certifikovaných preventivních programů, supervizor se specializací na školské prostředí, expert na sociální oblast prevence kyberkriminality. Lektor akreditovaných seminářů z oblasti kyberšikany a šikany, který se více než 15 let pohybuje v oblasti primární prevence.
Šmíd.pdf

Rádi bychom představili možnosti, které Erasmus+ a Evropský sbor solidarity představuje pro mladé lidi a pracovníky s mládeží, a to nejen na mezinárodní, ale i národní úrovni. Zaměříme se na představení typů aktivit a škály témat, které jsou pro oba programy aktuální.

Pavlína Slavíčková – v současné době má v Domě zahraniční spolupráce na starost vedení týmu neformálního vzdělávání mládeže Erasmus+ a společně s kolegy z Evropského sboru solidarity se snaží přiblížit možnosti krátkodobých i dlouhodobých projektů široké veřejnosti. Zaměřuje se na mladé lidi (13–30let) a pracovníky s mládeží. Projekty a možnosti, které Erasmus+ a Evropský sbor solidarity nabízejí, jsou určené všem mladým lidem bez ohledu na to, zda studují či pracují. Stejně tak všem pracovníkům s mládeží, ať už na profesionální či volnočasové úrovni. Za zmínku určitě stojí, že jednou z priorit obou programů je inkluze, což v praxi znamená zvýšenou finanční podporu a možnost zahrnutí co nejširšího spektra účastníků.
Slavíčková.pdf

V příspěvku předneseme naše zkušenosti ze služeb, které poskytují pomoc a podporu rodinám i jednotlivcům, kteří se stěhují do městských „sociálních“ bytů. Tito lidé mají dlouholetou zkušenost s bezdomovectvím a řešení jejich životní situace musí být komplexní. V příspěvku představíme principy metody Housing First, ze kterých naše práce vychází. Na konkrétních kazuistikách ukážeme hlavní charakteristiky cílové skupiny – kteří klienti potřebují dlouhodobou podporu sociální služby a proč? Zaměříme se na efektivní metody práce s cílovou skupinou, a zároveň budeme hledat, kde jsou hranice sociální služby. Představíme způsoby spolupráce s dalšími subjekty v rámci case managementu, zaměříme se i na vnitřní procesy řízení služby tak, aby byla pro klienta účinná, ale zároveň příjemná.

Regina Kuncová – vystudovala FF UK, obor sociální práce. Už více než 20 let pracuje v nízkoprahových sociálních službách s různými cílovými skupinami (uživatelé návykových látek, ohrožené děti a mládež, lidé bez domova). V současnosti vede program podpory samostatného bydlení pro jednotlivce a rodiny, které se stěhují do městských bytů. Působila jako odborná garantka projektů ČAS, věnuje se lektorování kurzů a supervizi.
Josefína Schneiderová – vedoucí terénního týmu sociální rehabilitace, který se zaměřuje na podporu lidí, se zkušeností s bezdomovectvím, kteří se dostávají do standardního bydlení v Praze. V rámci poskytování sociální služby pracuje s principy housing first a recovery.
Kuncová_Přínosy-a-výzvy-Housing-First.pdf

Program Housing First Ledovec vznikl v rámci pilotního projektu, který běží v České republice od podzimu 2019. Zatím jsme pomohli se zabydlením 16 lidem s vážným duševním onemocněním, jež byli v bytové nouzi. Více jak polovina z nich se potýká se závislostí na návykových látkách. Deset bytů, v nichž tito lidé našli novým domov, je v majetku města Plzeň, pět bytů jsme získali na komerčním trhu. V našem příspěvku chceme přiblížit, jaká pozitiva do života těchto lidí to přineslo a zároveň pojmenovat nesnáze, se kterými se v každodenní práci potkáváme.

PhDr. Jiří Frýbert – pracoval v letech 2006 až 2019 v organizaci Spolek Ulice Plzeň na pozici terénní sociální pracovník, kde se věnoval práci s uživateli drog, lidem v prostředí prostituce a osobám ze sociálně vyloučeného prostředí. Zároveň zde osm let vedl terénní program. Nyní pracuje jako sociální pracovník v projektu Housing First pro lidi s duševním onemocněním v organizaci Ledovec, z.s. v Plzni.
Jan Mužík – sociální pracovník. Pracuje téměř 25 let v komunitních službách pro lidi se zkušeností se závažným duševním onemocněním. Většinu té doby působil v organizacích Fokus. V Ústí n/L pracoval v rezidenčních službách a vedl Tým podpory bydlení. Ve Fokusu Praha pak 13 let působil jako metodik služeb, posléze regionální ředitel a ve vedení Centra duševního zdraví pro Prahu 8. V současné době vede tým Housing First v Ledovci v Plzni. Zaměřuje se na dobrou praxi a metody psychosociální rehabilitace, recovery, individuálního plánování a prevence relapsu u psychóz. Tato témata řadu let pro různé instituce a poskytovatele služeb učí. Je trenérem v přístupu a metodologii zaměřené na zotavení CARe. Něco málo publikoval a v tématu duševního zdraví se i po těch letech pořád něčemu diví.
Frýbert.pdf
Frybert - Housing first.pdf

Cílem projektu Naproti, který je realizovaný neziskovou organizací HVCM (Hodnotové vzdělávání Cyril Mooney), je vytvořit nebo posílit vztahy mezi nízkoprahovými zařízeními a sousedními základními školami. Bližší spolupráce sociálních pracovníků a učitelů pomáhá nejen překlenovat předsudky, které se někdy z neznalosti prostředí objevují, ale také umožňuje poskytovat kompletnější a efektivnější péči dětem, které to potřebují. Vzájemná spolupráce je postavená na pravidelném setkávání, přípravě a realizaci společného programu pro děti a v neposlední řadě na využívání metody hodnotového vzdělávání při každodenní práci s dětmi.

Michaela Stoilova – je hlavní lektorkou a metodičkou Hodnotového vzdělávání Cyril Mooney a také projektu Naproti, který propojuje ZŠ a NZDM. Vystudovala FF UK obor rusistika. Překládá a zabývá se ruským disentem a posledních deset let ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů také mapováním protestů proti okupaci v roce 1968. Od roku 2010 učí na gymnáziu PORG ruštinu, od roku 2018 také občanskou odpovědnost. Čtyři roky pracovala jako metodička ve společnosti Scio. Od roku 2016 je úzce spojena s Hodnotovým vzděláváním a metodu pomáhá předávat a zavádět do praxe českých škol. Od roku 2017 vede volitelný seminář Výchova k hodnotám na Pedagogické fakultě MU. Věnuje se také tvorbě dobrovolnických programů a v HVCM vede program vrstevnického doučování Mr. Teacher.
Stoilova.pdf
Stoilova - Hodnotove vzdelavani.pdf

Vznik a rozvoj nízkoprahové služby zaměřené na pragmatický harm reduction přístup při práci s výrazně rizikovými uživateli alkoholu. Představíme základní východiska a souhrn prvotních zjištění při realizaci programu kontrolované konzumace alkoholu v rámci sociální služby.

Petr Blažek – aktuálně pracuje jako vedoucí harm reduction služeb Společnosti Podané ruce v Jihomoravském kraji.
Vojtěch Dvořák – vedoucí Kontaktního centra Vlhká, dlouhodobě se zajímá o problematiku bezdomovectví a médií, hrdý otec a pěší turista.
Blažek.pdf

"Umíte si představit u jednoho stolu supervizora, pracovníka OSPOD a zástupce neziskovek? Spolupráce OSPOD a neziskových organizací se během posledních let stala běžnou součástí sociální práce. Ovšem spolupráce nemusí být vždy snadná a samozřejmá. Pracovníci se například rozcházejí už v samotném pojetí sociální práce, jakým způsobem klientovi vhodně pomoci. Jednou z možností je spolupráci v síti společně reflektovat se supervizorem. Tedy sdílet svou praxi při práci se společným klientem, zahlédnout, co nám v efektivní spolupráci brání, a společně se domlouvat na dalších postupech ve prospěch klienta. V rámci příspěvku představíme proces zavádění tohoto nástroje spolupráce v Chrudimi. Budeme sdílet radosti i strasti, diskutovat o možném využití dále."

Ing. Martina Šťastná – do sociálních služeb vstoupila jako PR manažerka v neziskové organizaci Remedium Praha. Od roku 2007 pak působí v Chrudimi, nejprve v Šanci pro Tebe jako koordinátorka evropského projektu, vedoucí komunitních programů a později převzala vedení provozu. Po celou dobu koordinovala skupinu case managementu v Chrudimi a podílela se na propojení neziskového sektoru se státní správou. V rámci spolupráce s Odborem sociálních věcí města Chrudim řídila projekt Efektivní řízení sociálně-právní ochrany dětí, jehož součástí byl návrh formy supervize sítě a její ověření v praxi. Nyní pracuje pro Pardubický kraj jako metodička provázení změnou v oblasti sociálně-právní ochrany dětí.
Mgr. Milan Štorek – v sociálních službách působí od roku 2002, kdy začínal jako terénní pracovník s mládeží. Později pracoval s uživateli drog v terénu a v K-centru Pardubice. Osm let strávil v chrudimské neziskové organizaci Šance pro Tebe, kde působil jako vedoucí sociálních služeb a následně jako ředitel. Od roku 2014 pracuje v Krizovém centru Chrudim. Absolvoval psychoterapeutický výcvik PCA v Brně. Supervizní vzdělání získal nejprve v ČAS a později supervizi vystudoval na FHS Univerzity Karlovy. Ve své diplomové práci se věnoval tématu možného zavedení supervize sítě v Chrudimi.
Štorek_Supervize-v-síti-služeb.pdf
Storek - Supervize v siti.pdf

Pro řadu neziskových organizací je velkým tématem komunikace s orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Hlavním tématem je především transparentní komunikace s orgánem sociálně-právní ochrany dětí takovým způsobem, aby nedocházelo k porušení mlčenlivosti a nebyla ohrožena důvěra mezi klientem a sociálním pracovníkem. Zároveň neziskové organizace vnímají spolupráci a přenášení důležitých informací za nezbytné k zajištění potřeb dítěte a eliminaci rizik ohrožení dítěte. Cílem příspěvku je seznámit posluchače s dobrou praxí navazování spolupráce mezi sociálně aktivizační službou pro rodiny s dětmi střediska Triangl, organizace Salinger a orgánem sociálně-právní ochrany dětí v Královéhradeckém kraji.

Mgr. Sabina Zdráhalová – absolventka Ústavu sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové. Nyní je doktorskou studentkou Katedry sociální práce na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Zároveň pracuje jako sociální pracovnice organizace Salinger ve středisku Triangl, kde se věnuje sociální práci s rodinami.
Zdráhalová_spolupráce.pdf

Od roku 2021 realizuje NZDM Modrý pomeranč ve spolupráci s OSPOD HK preventivní program pro děti a mladé lidi ve věku od 7 do 18 let, jenž je založen na individuální práci v prostředí NZDM. Program navštěvují klienti, kteří vykazují známky rizikového chování (např. experimentování s návykovými látkami, záškoláctví, rizikové trávení volného času aj.), a kteří jsou do programu doporučeni primárně kurátorem. Cílem programu je posilovat schopnosti a dovednosti dětí a mladých lidí, které přispívají nejenom k správným rozhodnutím, ale i k podněcování zdravých mezilidských vztahů, přijímání zodpovědnosti a následků svého chování a bezpečnému trávení volného času. Těchto cílů dopomáhá klientům dosáhnout pracovník NZDM prostřednictvím rozhovorů, motivační práce a aktivního naslouchání během společných setkání.

Mgr. Lucie Slámová – vedoucí střediska NZDM Modrý pomeranč v organizaci Salinger, z.s. Vystudovala bakalářský obor Sociální patologie a prevence a následně navazující magisterský obor Sociální práce a sociální politika na Univerzitě Hradec Králové. Od roku 2017 působila jako kontaktní pracovník v terénu, v klubu i v online terénu. Od roku 2021 koordinuje Mezioborovou místní terénní skupinu města Hradec Králové a lektoruje preventivní program Triang II organizace Salinger, z.s. pro děti a mladistvé z ohrožených rodin. Od roku 2020 se věnuje problematice duševního zdraví a působí jako koordinátorka e-mailové poradny v neziskové organizaci Nepanikař z.s.
Mgr. et Mgr. Jan Salač – sociální pracovník NZDM Modrý pomeranč v organizaci Salinger, z.s. Vystudoval bakalářský obor Transkulturní komunikace na Univerzitě Hradec Králové, poté také magisterské obory Resocializační pedagogika na Univerzitě Pardubice a Aplikovaná etika na Univerzitě Karlově. V prostředí NZDM pracuje od roku 2018. Od počátku působí jako klíčový pracovník v programu Chyť svou šanci, pozornost věnuje také metodickým postupům a síťování.
Slámová.pdf
Salinger - Chyt svou sanci.pdf

Jak se daří službě, která má neoblíbenou cílovou skupinu a stala se předmětem politické kampaně? Jak se může kontaktní centrum vypořádat s okolnostmi, které hrají v jeho neprospěch? To jsou otázky, na které bychom rádi odpověděli v našem příspěvku. Na příkladu naší praxe bychom popsali, jaké kroky jsme museli v kontaktním a poradenském centru STAGE 5 udělat, jak se nám daří komunikovat nejen s veřejností a politickými subjekty, ale kam se posunula například spolupráce s policií. Jak čelíme odlivu zaměstnanců a tomu, že naše služba nemá přívětivou pověst. Cílová skupina uživatelů drog se mění, počet klientů roste a my jsme nuceni s touto situací pracovat. Složitěji než dříve. Ač se na počátku mohlo zdát, že krize, která na kontaktní a poradenské centrum STAGE 5 v roce 2020 dolehla, nemá východisko, zpětně hodnotíme, že i z krize se toho můžeme hodně naučit.

Mgr. Kristýna Kinkalová, Mgr. Adéla Šálená – autorky pracují v Kontaktním a poradenském centru Progressive. Kristýna vystudovala sociální práci na Pražské vysoké škole psychosociálních studií, má psychoterapeutický výcvik a je vedoucí kontaktního centra, kde pracuje desátým rokem. Adéla vystudovala adiktologii na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, je zástupkyní vedoucí a v kontaktním centru působí necelé dva roky. Ve svém příspěvku tak spojují dlouholeté zkušenosti s čerstvým pohledem na adiktologické služby.
Kinkalova_Kdyz-ma-sluzba.pdf
Kinkalova - Kdyz ma sluzba spatnou povest.pdf

Představení nového sw pro case management na Praze 7, základní pilíře – Karta klienta a Elektronický katalog sociálních služeb a další moduly, ukázka prostředí sw.

Jakob Hurrle – narodil se v Německu, kde studoval Městské a regionální plánování. V Praze žije od roku 2005. Pracoval jako výzkumník se specializací na sociální otázky. Zabýval se např. otázkami zadlužení, sociálního bydlení, fungování dávkového systému nebo situací ve znevýhodněných regionech České republiky. Jako radní pro sociální a zdravotní politiku inicioval vznik aplikace Case Man, která má MČ Praha 7 pomoct koordinovat sociální práce a sdílení dat klientů.
Kateřina Laskovská – na MČ Praha 7 pracuje od roku 2009, původně na pozici romské poradkyně, následně jako vedoucí oddělení cizinců a národnostních menšin. Od roku 2020 pak jako vedoucí odboru sociálního začleňování. Na jaře roku 2020 převzala původní projekt „Elektronický nástroj pro sdílení dat a case management“ v rámci projektu Smart Cities, který započal již v roce 2018.
Petra Oliva Novotná – na MČ Praha 7 pracuje od roku 2020 jako referentka odboru sociálního začleňování. V roce 2020 se s Kateřinou Laskovskou zapojila do projektu „Elektronický nástroj pro sdílení dat a case management“ v rámci projektu Smart Cities .
Obě společně, ve spolupráci s nezávislým IT konzultantem Ing. Davidem Šetinou, za soustavné podpory radního pro sociální oblast, Ing. Jakoba Hurrleho, Ph.D., pracovaly na úpravě zadávací dokumentace pro zadání veřejné zakázky, na základě které byla v dubnu 2021 vybrána dodavatelská společnost Meta IT, s. r. o. Následně byly členkami projektového týmu, který v květnu 2021 zahájil práce na novém software CaseMan. Po dobu vývoje, připomínkování a testování nových částí systému úzce spolupracovaly s vedoucím dodavatelského týmu, panem Radimem Lokosem, který je dnes také účastníkem konference.
Radim Lokos – konzultant brněnské společnosti Meta IT. Více než 8 let se pohybuje v oblasti digitalizace a automatizace procesů jak soukromých firem, tak státních institucí. Stojí za implemetací inovativních systémů ve zdravotnictví, službách i výrobním procesu. Podílel se na vývoji a implementaci aplikace CaseMan pro MČ Praha 7, která je průlomovým krokem v řízení sociální péče.
Laskovská_CaseMan_MČ-P7_3.pdf
Laskovska - Case Management.pdf

Od roku 2019 pracovníci NZDM Pacific vykonávají terénní sociální práci na ZŠ Bratří Venclíků v Praze na Rajské Zahradě. V tomto příspěvku by rádi poskytli kolegům své zkušenosti z praxe.

Barbora Janurová, DiS. – vystudovala VOŠSP – Jahodovku. V sociální sféře se pohybuje 22 let, pracovala v Tichém světě s Neslyšícími, v utajeném azylovém domě Rosa pro ženy a děti, oběti domácího násilí a nyní působí v NZDM Pacific.
Kamil Brett, DiS. – vystudoval VOŠ ekonomickou, sociální a zdravotnickou v Mostě. Působil v DDM a v KÚ Ústeckého kraje. Šestým rokem pracuje v NZDM Pacific.
Janurová_streetwork.pdf

Spojení ČAS a iKAP II je jedním z dopadů dobré práce nízkoprahových služeb v Čechách. Dostali jsme tak možnost propojit naše zkušenosti se školským prostředím, a to prostřednictvím nových trendů multidisciplinární práce, které reagují na potřebu dětí a mladých lidí a zároveň na aktuální vývoj společnosti. Jak naše práce vypadá, jak vytváříme aktivní síť okolo dětí a mladých lidí, jaké jsou první výstupy naší práce, a proč právě tyhle nástroje dávají ve spolupráci s dětmi a mladými lidmi smysl, se dozvíte v našem příspěvku.

Mgr. Barbora Pšenicová – v současné době pracuje pro ČAS jako odborná garantka projektu iKAP II – Inovace ve vzdělávání a také pro Nevypusť duši, vede i vlastní terapeutickou praxi. Vystudovala antropologii a soudobé dějiny a už na VŠ inklinovala k práci v neziskovém sektoru, v němž již 15 let pracuje a věnuje se především různým formám inovací. Měla možnost se vzdělávat v mnoha oblastech, od kariérového poradenství, přes téma sexuální asistence a osobních hranic u osob s hendikepem, práci s traumatem až po narativní přístupy v terapii. Pod JUDr. Radkou Medkovou absolvovala kurz Komplexní výcvik v mediaci. Pro neziskové organizace konzultuje a vede skupinové diskuse a supervize, například pro Prague Pride, Dům tří přání, Freya, La Strada ČR, ROZKOŠ bez RIZIKA nebo Proxima Sociale.
Pšenicová.pdf

Přehnaná administrativní zátěž je něco, na co si ve své práci stěžují nejen sociální pracovníci, ale i zdravotníci či policisté napříč celou republikou. Je to ta velmi neoblíbená část práce, která je často vnímána jako nutné zlo či zdržování od přímé práce s klienty. Zkušenosti ze zahraničí ale ukazují, že to jde leckdy i bez ní. Kde se tedy berou přehnané administrativní nároky a jak se jim bránit? Cílem workshopu bude společně hledat cesty, jak zbytečnou administrativu redukovat, ale zároveň zachovat tu část, která je pro samotnou práci nezbytná. Provedeme tedy společně jakýsi audit administrativních úkonů, které ve své praxi provádíme, a podrobíme je důsledné kritice. Stejně jako bylo v minulosti „nezbytné“ vést například klientskou dokumentaci v papírové formě, se i dnešní „nezbytnosti“ mohou ukázat jako zcela zbytné záležitosti, které pouze krmí naši byrokratickou chiméru.

Tomáš Žák – v sociálních službách se pohybuje od roku 1998, a to jak v adiktologické oblasti, tak v dalších nízkoprahově orientovaných službách – NZDM, občanská poradna, terénní práce v sociálně vyloučených lokalitách či sociálně integrační práci s cizinci. Kromě sociálních služeb se věnuje také prevenci kriminality ve městě Kolín. Vystudoval sociologii na Univerzitě Pardubice. Momentálně pracuje jako odborný ředitel harm reduction programů v organizaci Laxus/SEMIRAMIS.
Žák_AdminReduction.pdf

Prezentace dobré praxe komplexní podpory dítěte ve školním prostředí. Představení práce ŠPP Mozaika, které je zřizováno Statutárním městem Hradec Králové pro potřeby řešení vztahových potíží dětí věku 3–15 let, a to především ve školním prostředí. Pomoc je nabízena prostřednictvím intervenčního působení přímo ve třídních kolektivech, kde je cílem uzdravovat narušené vztahy mezi dětmi a zlepšovat třídní klima za podpory spolužáků, učitelů, metodiků prevence, vedení školy, ale také rodin těchto dětí. Samotným dětem je nabízena dlouhodobá individuální či skupinová terapeutická podpora a rodičům poradenství především ve vztahové a výchovné oblasti.

Jana Macková – vystudovala Sociální pedagogiku. Má dlouholeté zkušenosti jak s přímou prací, tak s vedením nízkoprahového zařízení pro děti a mládež. Pro Českou asociaci streetwork pracuje jako koordinátorka nízkoprahových sociálních služeb v Královéhradeckém kraji a také jako hodnotitelka kvality. Vede Školské podpůrné pracoviště Mozaika. Je ve výcviku v poradenství pro děti a rodiče a v psychoterapii dětí.
Ajka Dostálová – je psycholožka, psychoterapeutka s 15letou praxí. Nyní na volné noze www.ajkadostalova.cz, pracovala jako psycholog, dětský terapeut a později i jako vedoucí organizace Mozaika, absolvovala systematický výcvik v Gestalt terapii a má zkušenosti i se systemickým přístupem. Externě pracovala jako psycholog a terapeut v probačním programu Ancora, Salinger, z.s.
Macková.pdf

Obchodní centra (OC) se stala pro děti a mládež v mnoha městech přirozeným prostředím, kde tráví většinu svého volného času. To s sebou nese i některé rizikové jevy, jako jsou bitky, vandalismus, drobná kriminalita nebo experimentování s návykovými látkami. Na to reagují terénní programy i další instituce, a to s různorodými výsledky. V rámci workshopu nabídneme naše zkušenosti z práce v OC Atrium Flora a nákupním centru Eden v Praze, včetně dlouhodobé spolupráce s jejich vedením a našeho vzdělávání pro pracovníky security služby. Zároveň vám socioložka Viktorie Paloušová zabývající se touto problematikou představí výstupy z rozhovorů s pracovníky security, které realizovala na podzim 2019 a v létě 2020, a poznatky z dalších českých i zahraničních výzkumů. Důležitou součástí bude sdílení vlastní dobré praxe, vzájemná inspirace a hledání nových možností práce v OC.

Mgr. Viktorie Paloušová – absolventka sociologie na Filozofické fakultě UK v Praze, kde dále pokračuje v doktorském studiu s projektem zaměřeným na rizikové chování dětí a mládeže v obchodních centrech a jejich okolí. Zde také vyučuje a spolupracuje na dílčích projektech. Dále absolvovala zahraniční pobyt v rámci programu Erasmus+ na Faculty of Engineering, University of Porto, obor informačních studií. V současné době je zaměstnaná ve výzkumné skupině Institutu pro kriminologii a sociální prevenci a v komunitním centru Klubovna F2 Štvanice na pozici metodičky a evaluátorky. Zaměřuje se na témata spojená s problematikou delikvence mládeže a domácího násilí. Je členkou České sociologické společnosti, České kriminologické společnosti a Evropské kriminologické společnosti.
Bc. Matouš Knapp – v rámci bakalářského studia absolvoval politologii a český jazyk a literaturu na FF UK, v navazujícím magisterském studiu pokračuje v oboru Rozvoj a řízení v sociální práci na Ostravské univerzitě. Několik let působil jako osobní asistent lidem se zdravotním postižením v organizaci Asistence o.p.s., přes 4 roky pracuje jako terénní sociální pracovník s mládeží v Beztíži, specializovaném oddělení DDM Praha 3 - Ulita. Poslední 2 roky je zároveň koordinátorem terénních služeb Beztíže a vedoucím terénní služby na Praze 2. V rámci ČAS se podílel na mezinárodním projektu Magic Wand a je členem pracovní skupiny výzkumu kontaktní práce sociologického ateliéru MAKAI pod záštitou ČAS.
Mgr. Yuliia Kirakovjanova – vystudovala obor Sociální práce se zaměřením na sociálně-právní ochranu lidí na černihivské Statní Technologické Univerzitě. Jako dobrovolnice vypomáhala v Centru mediko-sociální rehabilitace Vidrodžennia pro děti s fyzickým a mentálním postižením. Poslední tři roky působí jako terénní sociální pracovnice v Beztíži – specializovaném oddělení DDM Praha 3 Ulita, kde pracuje s ohroženými dětmi a mládeží. Poslední rok má na starosti vedení terénní služby na Praze 3 a také síťování návazných služeb.
Knapp_Prace-s-mladezi-v-OC.pdf

Spolupráce sociálních služeb se školským sektorem bylo pro NZDM N klub velkým tématem. Po překonání překážek v podobě omezení spojené s epidemiologickou situací se podařilo navrátit se ke spolupráci s dětským domovem v Nymburce. Jedná se tak o realizaci preventivních skupin pro děti v pro ně známém prostředí, kam pracovníci NZDM dochází. V příspěvku představíme cestu k realizaci i samotnou náplň setkání konaných v dětském domově.

Mgr. Kamila Kašová, DiS. – již pátým rokem pracuje na pozici kontaktního a sociálního pracovníka v NZDM N klub v Nymburce. Odtud také čerpá nové nápady, inspiraci na zdokonalování služby. Ráda se učí novým věcem, a to nejen díky vzdělávání, ale také přímo od uživatelů služby a nejedná se jen o nadávky v různých jazycích.
Martin Holeček – v organizaci Laxus je nováčkem, avšak v oboru pracuje 16 let. Pracovní zkušenosti postupně nabral ve výchovném ústavu v Praze, AT psychiatrické ambulanci v Kolíně, nejdelší čas věnoval a dále věnuje HR službám pro uživatele návykových látek dříve na Kolínsku a nyní na Nymbursku. K tomu občas vzdělává pěstouny. Pomalu stárne a hloupne, je tedy důležité využít jeho potenciál, dokud to ještě jde :-)

Sú mladí ľudia ohrození radikalizáciou a extrémizmom legitímnou cieľovou skupinou terénnej sociálnej práce a nízkoprahovej práce s mládežou? Nie sú to práve tí, pred ktorými by sme mali mladých ľudí, s ktorými pracujeme, chrániť? Ako týchto mladých ľudí nakontaktovať? Ako sa k ním priblížiť aj keď naše hodnoty sú tak odlišné? Čo môže byť pri práci s touto cieľovou skupinou náročné a čo môže uľahčovať proces?

Prostredníctvom interaktívneho workshopu sa pokúsime spolu s účastníkmi odpovedať na stanovené otázky a na základe teoretického vstupu poskytneme čiastočný vhľad do problematiky práce s mladými ľuďmi ohrozenými radikalizáciou a extrémizmom.

Estera Kövérová – venuje sa terénnej práci s mladými ľuďmi už vyše desať rokov. Vyštudovala Pedagogickú fakultu Univerzity Komenského odbor psychológia – občianska výchova a Filozofickú fakultu odbor filozofia. Vo svojej dizertačnej práci zo školskej pedagogiky sa zaoberala otázkami úspešnosti mladých ľudí z marginalizovaných rómskych komunít vo formálnom vzdelávaní. Už niekoľko rokov sa prakticky aj výskumne venuje téme radikalizácie a extrémizmu v rámci práce s mládežou. Pôsobila ako evaluátorka v rámci projektu Exit Europe, ktorý slúžil ako podklad pre vznik programu Exit Slovensko. V súčasnosti pripravuje v rámci projektu (De)radical tréningový modul pre pracovníkov/čky s mládežou a iných profesionálov/lky pre prácu s mládežou ohrozenou radikalizáciou a extrémizmom.
Koverova.pdf

Sdílení zkušeností s (téměř) bezlimitním výdejem harm reduction materiálu klientům terénního programu.

Kristýna Karpíšková – ve Spolku Ulice Plzeň pracuje od roku 2006: jako terénní pracovník Terénního programu Ulice, poté sestra v Substitučním centru a aktuálně od r. 2018 vedoucí Terénního programu Ulice. To se zabývá terciární prevencí pro osoby ohrožené závislostí a osoby pracující v sexbyznysu. Působí nejen v Plzni, ale také v Rokycanech, Klatovech a Přešticích.
KARPÍŠKOVÁ_No limit.pdf

Fenomén sociálního vyloučení se v posledních letech zhoršil v důsledku hospodářské a finanční krize související s pandemií a válkou v Evropě. Dopady jsou zřetelné ve vzdělávací, sociální i ekonomické oblasti. Všechny ukazatele vypovídají o tom, že současná krize prohlubuje sociální a ekonomické nerovnosti a sociální mobilita se velmi zhoršila. Vysoký nárůst nezaměstnanosti mladých lidí, společně s poklesem lidského rozvoje, nás vrací na úroveň devadesátých let dvacátého století.

Tyto přelomové situace vyvolávají u zranitelnější populace velké napětí, které často vede k životu na ulici, kde se mládež a mladí dospělí dostávají do izolace, a tak se vzdalují možnosti integrace. Jejich začlenění představuje jednu z největších celosvětových sociálních výzev.

Posláním terénní sociální práce je v prvé řadě prohloubit důvěru, posílit a emancipovat cílové skupiny tak, aby dokázaly čelit svým problémům a znovu se aktivně zapojily do procesu řešení problémů.

V souladu s tímto posláním se musíme my (terénní sociální pracovníci a cílová skupina) snažit nejen o to, aby se uvedené problémy dostaly na pořad politického jednání, ale také navrhovat takové politické změny, které napomohou řešení problému. Jeden z nejdůležitějších úkolů sociálních terénních pracovníků vyjadřují tato slova „viděli jsme, slyšeli jsme, četli jsme a nemůžeme ignorovat“.

Na základě skutečné kampaně „#SocialStreetwork“ budeme sdílet s publikem: Mohou streetworkeři využívat „Obhajobu práv/ Advocacy?“ Proč? Jak? A na koho cílit, abychom podpořili a propagovali metody terénní práce jako nástroje k prosazování našeho poslání a vytváření změn ve veřejné politice na místní, regionální, národní a mezinárodní úrovni?

Helder Luiz Santos – vedoucí vzdělávacího institutu SwTI v Lisabonu (Street work Training Institute), pobočky celosvětové sítě streetworkerů DISWN (Dynamo International Street Workers Network). Školitel v oblasti terénní (sociální) práce se zranitelnými skupinami a souvisejících témat pro pracovníky s mládeží. Výzkumník a manažer akčních projektů zaměřených na terénní sociální práci a terénní práci s mládeží.
Advocacy_Chéquia_EN.pdf

Světoznámá studie Negativních zkušeností v dětství (ACE Study) odhalila vysoké procento osob, u nichž je pravděpodobný rozvoj vývojového traumatu. Pro vývoj dítěte je zásadní vhodné prostředí a podpůrné vztahy. Traumatickými zkušenostmi jsou u dětí a mladistvých ovlivněny některé struktury a funkce vyvíjející se nervové soustavy. Byly prokázány široké a dlouhodobé negativní dopady vývojového traumatu na vzdělávání, sociální oblast, ale také duševní a fyzické zdraví. Tyto dopady zpravidla prostupují celým životem jedince. V přednášce budou představeny zmíněné mechanismy rozvoje a dopadů vývojového traumatu a základní prvky trauma-respektujícího přístupu, jež umožňuje podpořit děti, mladistvé i dospělé osoby s negativními zkušenostmi v dětství.

Mgr. Anna Kubíčková – vystudovala obor Speciální pedagogika na UK Praha, kde pokračuje ve studiu doktorského programu. Působila v MŠ pro děti s ADHD a nyní realizuje projekt s názvem Speciálně pedagogická intervence v komplexní péči o duševní zdraví dětí. V roce 2019 se zúčastnila konference v Londýně (UK) na téma podpory žáků ze sociálně znevýhodněných oblastí a absolvovala dvouměsíční stáž v Illinois (USA), kde se účastnila školení a konferencí týkajících se implementačního rámce Pozitivní podpory chování PBIS. V roce 2020 absolvovala krátkou stáž ve Vancouveru (Kanada), kde navázala spolupráci s odborníky implementujícími PBIS na místních školách. V současné době působí v ČOSIV, z. s. jako členka expertního týmu a koordinátorka projektu Škola pomáhá ohroženým dětem.
Kubíčková.pdf

V roce 2019–2021 jsme byli s kolegy zapojeni, jako zástupci ČAS, společně s partnery z Portugalska, Chorvatska a Holandka do projektu slovinské organizace ZavodBob – Magic Wand. Smyslem projektu bylo sdílet dobré praxe streetworku s mládeží v jednotlivých zemích a vytvořit metodickou příručku, která dobrou praxi popisuje a také obsahuje výčet aktivit, které se dají s mladými lidmi na ulici dělat tak, aby se podpořila jejich aktivní participace. V našem příspěvku s Vámi budeme sdílet poznatky, které jsme díky spolupráci získali. Dále také představíme výstupy projektu a kde je najít a jak je využít.

Mgr. Jan Kopic - vystudoval sociální pedagogiku a volný čas. V nízkoprahových sociálních službách se pohybuje od roku 2013, pracoval s lidmi bez domova a s lidmi injekčně užívajícími drogy v Brně. Od roku 2016 pracuje v NZDM Likusák v Ratolesti Brno, z.s. a od roku 2018 je jeho vedoucím. Spolupracuje s ČAS jako hodnotitel u rozvojových auditů.
Mgr. Michal Beneš – jako kontaktní pracovník v sociálních službách již 8 let pracuje v organizaci PONTON, z.s. v Plzni. Začínal v NZDM Pixla, pak pracoval jako streetworker terénního programu Com.pass a v roce 2019 se vrátil do Pixly na pozici koordinátora. Dříve působil také jako lektor probačních programů Člověka v tísni, taterských rekvalifikačních kurzů a má za sebou 10 let praxe v nočních barech a klubové scéně v Plzni.
„V Pixle pracujeme s dětmi a mladými lidmi ze sociálně vyloučeného prostředí, kteří se často setkávají s rasismem, vyrůstají na ubytovnách a chodí do segregovaných škol. Naším posláním je aktivní rozvoj dětí a mladých lidí tak, aby sami uměli pozitivně ovlivňovat svůj život. Věřím ve smysl a po letech i vidím výsledky naší práce. Ponton mě neustále učí... a stále baví.“
Bc. Matouš Knapp – v rámci bakalářského studia absolvoval politologii a český jazyk a literaturu na FF UK, v navazujícím magisterském studiu pokračuje v oboru Rozvoj a řízení v sociální práci na Ostravské univerzitě. Několik let působil jako osobní asistent lidem se zdravotním postižením v organizaci Asistence o.p.s., přes 4 roky pracuje jako terénní sociální pracovník s mládeží v Beztíži, specializovaném oddělení DDM Praha 3 - Ulita. Poslední 2 roky je zároveň koordinátorem terénních služeb Beztíže a vedoucím terénní služby na Praze 2. V rámci ČAS se podílel na mezinárodním projektu Magic Wand a je členem pracovní skupiny výzkumu kontaktní práce sociologického ateliéru MAKAI pod záštitou ČAS.
Kopic_Magic-Wand.pdf

Proč uvažovat o evaluaci dopadu vašich služeb? Jak se připravit na proces nastavování evaluace? Jak proces probíhá a v čem jsou jeho úskalí? A co vám evaluace přinese? Chceme s vámi sdílet naše zkušenosti z nastavování evaluace vlastních služeb i z naší role konzultantů v dalších organizacích.

Mgr. Jan Kopic – vystudoval sociální pedagogiku a volný čas. V nízkoprahových sociálních službách se pohybuje od roku 2013, pracoval s lidmi bez domova a s lidmi injekčně užívajícími drogy v Brně. Od roku 2016 pracuje v NZDM Likusák v Ratolesti Brno, z.s. a od roku 2018 je jeho vedoucím. Spolupracuje s ČAS jako hodnotitel u rozvojových auditů.
Mgr. Věra Růžičková – vystudovala FSS MU obor Psychologie – Sociální práce a sociální politika. Od roku 2003 pracuje v Ratolesti Brno, nejprve 10 let jako vedoucí Nízkoprahového klubu Pavlač v brněnské sociálně vyloučené lokalitě, v současnosti na pozici odborné ředitelky služeb. Je také lektorkou a hodnotitelkou kvality ČAS.
Kopic_Růžičková.pdf

Nízkoprahy jsou již téměř 20 let svébytnou službou, která nabízí pomocnou ruku dětem a dospívajícím v obtížné situaci v mnoha městech a obcích ČR, ve formě klubové nebo terénní. Snažíme se být všude tam, kde se děti a dospívající pohybují, a nabízíme to, co právě potřebují, doprovázíme je na jejich cestě dospíváním. To jsou důvody, proč se mnoho z nás vydává i do online prostředí a snaží se být s dětmi a dospívajícími v kontaktu i tady.

My jsme se v roce 2019 rozhodli na základě inspirace plzeňského projektu jít ještě o kousek dál –vstoupit na sítě s ambicí vyhledávání potenciálních klientů a aktivního nabízení nízkoprahové služby v tom možná nejvíce přirozeném světě dnešních dospívajících. Díky ESF projektu jsme se mohli 18 měsíců vzdělávat v oblasti online práce a uvést do provozu inovativní metodu terénní práce na sociálních sítích. Aktuálně za sebou máme 14 měsíců provozu Online v KLÍDKU.

V rámci příspěvku bychom rádi sdíleli praxi, ukázali práci na sítích jako FB, IG, TT. Našim cílem je představit celkovou myšlenku, koncept práce, co jsou výhody práce a kde jsou její rizika. Zabrousíme i do oblasti PR a odkážeme na metodiku práce.

Bc. Gabriela Lepková, DiS. – vystudovala obor Sociální patologie a prevence na Univerzitě Hradec Králové. Při studium působila 2 roky jako lektorka preventivních programů v organizaci Semiramis z.ú. V květnu 2010 nastoupila do hradecké organizace PROSTOR PRO, o. p. s., kde působí v oblasti nízkoprahových a preventivních programů dodnes. Kromě vedení nízkoprahových programů se v organizaci věnuje lektorské činnosti na ZŠ a SŠ, také koordinuje probační program. V roce 2017 se stala hodnotitelkou rozvojových auditů ČAS. Od roku 2020 společně s týmem posunula nízkoprahovou službu do dalších 4 obcí v Královéhradeckém kraji. V poslední době se věnuje tématu online terénní formy práce. Od začátku roku 2022 pak vede jednu z pracovních skupin Komunitního plánování Města Hradec Králové.
Mgr. Klára Pittnerová – absolvovala sociální pedagogiku na Univerzitě Hradec Králové. V roce 2016 začala v organizaci PROSTOR PRO působit v preventivních programech SPIRÁLA a později i jako sociální pracovnice v NZDM KLÍDEK, v obou službách působí doposud. V současné době se zajímá o problematiku online práce a obecně fungování sociálních sítí a jejich využití pro práci s dětmi a dospívajícími.
Lepková_online-v-klídku.pdf

Příspěvek představí způsoby „fyzikálně“ zjednodušujícího nahlížení kraje, jako zadavatele odpovědného za dostupnost sociálních služeb, na nízkoprahové služby. Bude hledat a představovat měřitelné veličiny jako je „kontaktní práce“, coby jednotka, jejímž prostřednictvím je řešena nepříznivá sociální situace klienta. Dále se ve svém příspěvku bude zabývat výkonem nízkoprahových sociálních služeb, tedy v klasickém pojetí objemem práce spotřebované za určité období na dosažení stanovených cílů. Posledním pojmem, kterého se dotkne, je účinnost, tedy poměr kontaktní práce, vykonané nízkoprahovou sociální službou jako „hodnoty za peníze“, kterou zadavatel od poskytovatele očekává. Příspěvek bude mít za cíl popsat a podpořit vyčíslitelné metody, které, ač mají zjednodušující charakter, mohou pomoci v nastavení vztahů mezi zadavatelem, vykonávajícím vrchnostenskou veřejnou správu a poskytovatelem, který se pohybuje částečně v rovině soukromoprávní, ale zároveň je legitimním konzumentem veřejné podpory.

Jakub Šlajs, DiS. – vedoucí oddělení koncepce a metodiky sociálních služeb. Krajský úřad Středočeského kraje. Vzděláním sociální pracovník působil na Praze 1, jako sociální kurátor, následně v Mělníku jako vedoucí Služeb prevence města Mělníka, azylového domu a dalších 5 služeb pro osoby ohrožené sociálním vyloučením. Dále pracoval v České asociaci streetwork, o.s. v rámci Inovativního projektu zaměřeného na zavedení mobilní terénní práce ve vyloučených lokalitách a tréninkového zaměstnávání pro lidi sociálně znevýhodněné.

Během několika měsíců prošly děti a mládež z pražského Černého Mostu workshopy zaměřenými na určitá filmařská řemesla a v polovině července 2021 vše vyvrcholilo dvoudenním intenzivním natáčením. Někteří z klientů poprvé pracovali na nějakém volnočasovém projektu tak intenzivně a o to více si vážíme jejich nasazení. Sami napsali scénář, natáčeli, režírovali, hráli, zvučili… Pod dohledem opravdových profesionálů.

Cílem bylo mj. zvýšení sebevědomí dětí a mladých lidí, kteří pocházejí ze sociálně znevýhodněných poměrů nebo se potýkají s náročným životním obdobím.

Film měli možnost prezentovat na premiéře, které se účastnili i jejich přátelé, rodina a podporovatelé klubu. Ocenění také dostali od učitelů, kteří film shlédli a měli možnost poznat své žáky i z jiné perspektivy.

Pracovníci spolu s klienty film nyní přihlašují do soutěží a aktuálně klienti zvažují natočení druhého dílu pod vedením kameramana České televize, Jana Škopa, který vyhrál za své aktivity v NZDM Pacific dobrovolnickou cenu Křesadlo.

Odkaz na film: https://www.youtube.com/watch?v=cNolcV4RS-c

Barbora Janurová, DiS. – vystudovala VOŠSP – Jahodovku. V sociální sféře se pohybuje 22 let, pracovala v Tichém světě s Neslyšícími, v utajeném azylovém domě Rosa pro ženy a děti, oběti domácího násilí a nyní působí v NZDM Pacific.
Kamil Brett, DiS. – vystudoval VOŠ ekonomickou, sociální a zdravotnickou v Mostě. Působil v DDM a v KÚ Ústeckého kraje. Šestým rokem pracuje v NZDM Pacific.
Janurová_film.pdf

Posuzování životní situace v sociální práci je jednou z prvních a klíčových aktivit sociálního pracovníka. Od posuzování životní situace sociální pracovnice nastavuje cíl spolupráce, od kterého odvozuje individuální plán a volí adekvátní intervenci, která bude směřovat k naplnění stanoveného cíle. Jednou z možností, jak posuzovat životní situaci klientů, je kontext rizik a potřeb. Cílem příspěvku je zjistit, jak sociální pracovnice střediska Triangl sociální služby Salinger posuzují potřeby a rizika dítěte. Příspěvek bude seznamovat s dobrou praxí sociálních pracovnic.

Mgr. Sabina Zdráhalová – absolventka Ústavu sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové. Nyní je doktorskou studentkou Katedry sociální práce na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Zároveň pracuje jako sociální pracovnice organizace Salinger ve středisku Triangl, kde se věnuje sociální práci s rodinami.
Zdráhalová_posuzování potřeb.pdf

V posledních letech všechny terénní programy zasáhla pandemie šířená virem COVID-19. V rámci příspěvku stručně představíme služby R-R,  jednotlivé prostituční scény v České republice a transformaci sexbyznysové scény v průběhu pandemie. Zaměříme se na dopady pandemie na cílovou skupinu R-R a zaměstnance R-R. V prezentaci se také budeme věnovat statistickým údajům za dané období a krátkým kazuistickým příběhům. Společně se zamyslíme nad důsledky pandemie a specifiky online terénní sociální práce.

Mgr. Jana Kočová – vystudovala obor Sociální práce na HTF Univerzity Karlovy. Věnovala se aktivizační činnosti v DZR a lektorské činnosti v programech primární prevence. Absolvovala kurz komplexní krizové intervence. Terénním službám se věnuje již od roku 2015 na pozici sociální pracovnice a koordinátorky tísňové péče. Od roku 2020 působí v organizaci ROZKOŠ bez RIZIKA na pozici vedoucí sociální divize.
Kočová.pdf

Míváte pocit, že veřejnost nechápe vaši práci? Donekonečna vysvětlujete, co vlastně děláte, donekonečna čelíte nevyžádaným laickým radám, donekonečna obhajujete své klienty, kteří dostávají nehorázné nálepky a donekonečna zjišťujete, že ten člověk, kterému jste věnovali svůj čas i energii, nepochopil o vaší práci a cílovce ani slovo? Workshop, který pro vás připravili koordinátoři služeb zapsaného spolku Ponton, vás seznámí s možnostmi, jak s poměrně malým úsilím dosáhnout kýženého výsledku.

Náplní WS je společné zamyšlení nad jednou z velkých výzev nízkoprahové sociální práce – prezentací nízkoprahových služeb a sociálního vyloučení cílových skupin nízkoprahových služeb široké veřejnosti. Cílem WS je seznámit účastníky s příklady progresivních způsobů prezentace služby a edukace laické veřejnosti, a dále sebezkušenost při vytváření konkrétního formátu prezentace pro svou organizaci či službu. Účastníci mohou očekávat trochu filozofování nad nízkoprahovými službami, konkrétní příklady dobré praxe a dynamickou sebezkušenostní část.

Mgr. Michal Beneš – jako kontaktní pracovník v sociálních službách již 8 let pracuje v organizaci PONTON, z.s. v Plzni. Začínal v NZDM Pixla, pak pracoval jako streetworker terénního programu Com.pass a v roce 2019 se vrátil do Pixly na pozici koordinátora. Dříve působil také jako lektor probačních programů Člověka v tísni, taterských rekvalifikačních kurzů a má za sebou 10 let praxe v nočních barech a klubové scéně v Plzni.
„V Pixle pracujeme s dětmi a mladými lidmi ze sociálně vyloučeného prostředí, kteří se často setkávají s rasismem, vyrůstají na ubytovnách a chodí do segregovaných škol. Naším posláním je aktivní rozvoj dětí a mladých lidí tak, aby sami uměli pozitivně ovlivňovat svůj život. Věřím ve smysl a po letech i vidím výsledky naší práce. Ponton mě neustále učí... a stále baví.“
Kamila Zelená – od roku 2004 pracovala jako dobrovolník v nízkoprahových službách. Od roku 2011 je zaměstnána v NZDM Bedna v Příbrami (Ponton z.s.), pracuje v ambulanci a v terénu s cílovou skupinou ve věku 6–20 let, v současnosti je vedoucí a metodičkou služby.
Petra Káčerková – přijela před 14 lety do Plzně studovat sociální práci a už tam zůstala. Začínala v Diakonii Západ jako praktikantka v NZDM a poté jako teréňačka v SAS. Nyní je už devátým rokem součástí organizace Ponton. Startovala na půlené pozici jako klubařka v NDZM Pixla a teréňačka v TP COM.PASS. Po půl roce se stala pouze teréňačkou a v současné době je koordinátorkou terénního programu. Její klienti jsou převážně mladí lidé žijící na plzeňských ubytovnách nebo lidé ohroženi sociálním vyloučením. V Plzeňském kraji již devátým rokem koordinuje pracovní skupinu PLK, kde se 4x do roka potkává s kolegy a kolegyněmi z nízkoprahových služeb a sdílejí, s čím se kdo potýká. Velkým pracovním úspěchem pro ni bylo získání Časované boty v kategorii Tým roku 2018.

Příspěvek představuje projekt Kontaktní práce – komplexní nástroj pomoci v přirozeném prostředí klienta, který je podpořený Technologickou agenturou ČR a realizován ve spolupráci s Českou asociací streetwork. V rámci projektu byla provedena analýza metod kontaktní práce u různých sociálních služeb a následně ustavena skupina zkušených kontaktních pracovníků a pracovnic, kteří výsledky analýzy inovativně odzkoušeli v oblasti poskytování sociální práce lidem v jejich přirozeném prostředí, postavené za pomoci metod designu zaměřeného na člověka. Příspěvek má za cíl srozumitelným způsobem zpřístupnit dosavadní zjištění a činnosti v projektu.

Mgr. Petr Matoušek – dlouhou dobu se pohybuje na pomezí sociologie, sociální práce a terapie. Opsal oblouk od témat závislostí, sex byznysu, terénní práce, založení a vedení neziskové organizace přes akademický prostor katedry sociální práce (Ústí n. Labem) a kliniky adiktologie (1. LF UK). V současné době se věnuje v sociologii tématům analýzy organizací, sociálních politik, veřejného prostoru, v terapii mužům v tématu domácího násilí, mužům a ženám v procesu rozvodu, mladistvým v psychosociální krizi. Lektoruje motivační rozhovory a páteřní kurz kontaktní práce.
Matousek.pdf

Příspěvek odpovídá na základní otázky týkající se evaluace. Tedy, co to je evaluace, proč a pro koho ji provádět a jakým způsobem ji realizovat. Má to vůbec smysl? Chce to někdo? K čemu je dobrá? Komu a proč to ukazovat? Vychází ze zkušeností konzultantů a služeb, získaných v rámci projektu Společně a odborně, kde byla navržena a modelově ověřena nová Metodika evaluace výsledků a jejich prezentace.

Jan Syrový – od roku 1994 působil jako sociální pracovník, pracoval s různými cílovými skupinami (lidé s duševním onemocněním, uživatelé návykových látek, mentálně postižené osoby, děti a mládež ohrožené sociálním vyloučením). Působil ve vedoucích pozicích například jako ředitel střediska Diakonie ČCE nebo vedoucí kontaktního centra. Od roku 2006 působí jako inspektor kvality sociálních služeb, konzultant, poradce, lektor a supervizor v oblasti managementu kvality sociálních služeb. Podílí se na vypracování doporučených postupů Ministerstva práce a sociálních věcí, spolupracuje s různými institucemi (například Česká asociace streetwork, Krajský úřad Královéhradeckého kraje).
Syrový.pdf

Vícedenní výjezdové akce s klienty jsou nedílnou součástí práce mnoha organizací. Dva roky pandemie jejich realizaci poznamenalo. Pojďme společně diskutovat jak děláte „výjezdovky“ u vás, v čem je tato práce přesahová pro nízkoprahové služby, o jaké koncepty se při nich opíráte a vzájemně se inspirovat do nových dobrodružství.

Za Beztíži představí Alice Forgácsová, Jan Horyna a Tomáš Klumpar dlouholetou spolupráci s NZDM Husita, s OSPOD v podobě resocializačních pobytů i inkluzivního zaměření s pedagogy DDM či konceptu Cesty hrdiny.

Jan Horyna – studuje sociální a pastorační práci na ETF UK. Přes 5 let působí v nízkoprahových službách. Rok a půl vedl NZDM Klub Beztíže². Tři roky působí na pozici koordinátora sociálních služeb Beztíže. Vedl či se účastnil mnoha vícedenních výjezdových akcí. Vidí v nich velký smysl v mnoha rovinách práce s mladými lidmi využívající nízkoprahové služby.
Alice Forgácsová, DiS. – vystudovala sociální práci, v Beztíži působí pět let jako kontaktní pracovnice a garantka nízkoprahového Klubu Beztíže2. Má zkušenosti s vedením preventivních výjezdů s inkluzivním přesahem.
Mgr. Tomáš Klumpar – vystudoval sociální práci a studia občanského sektoru, v Beztíži působí přes 10 let jako vedoucí. Koncept preventivních výjezdových akcí realizuje od roku 2009.
Horyna_ výjezdovky.pdf

Falafel Therapy („Terapie falafelem“) – využití soudem nařízeného setkání jako platformu a příležitost pro budování vztahu. Mezi dětmi žijícími v pobytové péči a těmi, které z ní odešly, jsou děti postrádající jakoukoliv rodinnou podporu, jejichž rodiče nedokáží fungovat jako jejich přirození opatrovníci. Stát jmenuje opatrovnické organizace, které obvykle omezují svou činnost na finanční a administrativní otázky a nerozlišují mezi dvanáctiletým dítětem a starším člověkem s Alzheimerovou chorobou.

Před osmi lety, na začátku mého funkčního období, jako vedoucí programu Yeladim's Guardianship, jsem byl ohromen zjištěním, že je možné stát se něčím opatrovníkem, aniž bych ho vůbec znal. Existují děti, které nikdo nenavštěvuje, nikdo jim nekoupí svačinu nebo nové tričko. Nikdo nezajde za jejich učitelem, nikdo nepřijde, aby je viděl zpívat na různých slavnostech nebo aby je jen vzal na procházku mimo pobytové zařízení. Je jasné, že zaměstnanci pracující v pobytovém zařízení nemohou být zároveň tím důležitým druhým člověkem, který přichází zvenčí, protože jsou obvykle považováni za součást systému. Při jednom z mých prvních setkání jsem pozval jednoho čtrnáctiletého kluka na falafel. Chlapec řekl, že je to nejlepší jídlo, které za celý týden jedl, a že téměř zapomněl na to, jak falafel chutná. Vrátil se ke stánku a začal si plnit chléb pita dalším salátem. Tehdy jsem si uvědomil, že plním roli terapeuta a nabízím terapii. A že mohu své terapeutické dovednosti a schopnost pozorování využít k lepšímu porozumění emoční roviny dítěte, a to s pomocí empatie. Nedávný výzkum našeho modelu kvantitativně sledoval naše činnosti a pokusil se kvalitativně shrnout některé z našich zkušeností.

Podle Winnicottovy teorie “dost dobré matky” se snažíme vytvořit jedinečný prostor pro vztahy. Kolegové zdůrazňují neformální prostředí a oblast “aktivit” jako klíčové body na dlouhé cestě vytváření nové citové vazby (což jsem nazval "dyadický falafel”). Kolegové i sociální pracovníci v pobytovém zařízení si pamatují a vzpomínají na úzké vztahy, které nevznikly jako “terapeutické” a rovněž na dostupné vztahy v sousedství a v chaotické příbuzenské péči. Věřím a také chci ve své přednášce / workshopu zdůraznit, že můžeme a musíme používat opatrovnictví dítěte, tento rádoby právní stav, jako platformu a dějiště pro vznik vztahu a terapii.

Avner Barkai – vedoucí programu zákonného opatrovnictví v organizaci Yeladim z Tel Avivu. S dětmi a dospívajícími pracuje už více než 20 let, původně jako „klasický“ sociální pracovník. V posledních letech pracuje jako vedoucí Izraelské rady pro děti v péči úřadů zákonného opatrovnictví. Izraelská rada je nezisková organizace, která vyvinula jiný model opatrovnictví, řešící emocionální a sociální potřeby dětí, které postrádají přirozené systémy podpory.
https://yeladim.org.il/en/portfolio-items/legal-guardianship/
Avner-Barkai.pdf

Radikalizací se zde rozumí stav, kdy se jednotlivec nebo skupina uchylují k násilnému jednání založenému na extremistických názorech za účelem nastolení ideologie nebo urychlení sociálních změn. Radikalizace je v současnosti průvodním fenoménem, se kterým se musí vyrovnávat i terénní sociální pracovníci. Terénní sociální pracovníci po celém světě jsou každodenně v kontaktu s lidmi, kteří vykazují rysy radikalizace, jenž vede k násilí a opírá se o hodnoty spravedlnosti, rovnosti, lidské důstojnosti a solidarity.

Důraz na udržitelné veřejné sociální a výchovné činnosti ve společnosti svědčí o skutečné touze být „angažovanou součástí“ a o závazku sociálních pracovníků, kteří jsou konfrontováni s příčinami vyloučení a špatného zacházení všude tam, kde je radikalizace na vzestupu. Jedná se rovněž o otázku zajištění respektu a obrany jednotlivců, tak jak je to zakotveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv a Úmluvě o právech dítěte.

Co je to radikalizace/polarizace? Proč dochází k radikalizaci/polarizaci? Jaké je využití terénní sociální práce jako metody aktivní intervence vypořádání se s radikalizací vedoucí k násilí? Jaké jsou rysy skupin náchylných k radikalizaci/polarizaci? Jak, kde a kdy s nimi pracovat?

Helder Luiz Santos – vedoucí vzdělávacího institutu SwTI v Lisabonu (Street work Training Institute), pobočky celosvětové sítě streetworkerů DISWN (Dynamo International Street Workers Network). Školitel v oblasti terénní (sociální) práce se zranitelnými skupinami a souvisejících témat pro pracovníky s mládeží. Výzkumník a manažer akčních projektů zaměřených na terénní sociální práci a terénní práci s mládeží.